Počiatok

Počátek jsem plně docenila ve chvíli, kdy jsem se ho pokoušela odvyprávět. Vždycky jsem tvrdila, že všechno vyprávět lze: to usneš, něco se ti zdá, v příběhu toho snu znovu usneš, v tom usnutí a v jinym zdání se ti zase něco sní a ... Už jsem slyšela, že moje podání bývá poutavější než film, ale tady skládám bez boje a dmu se pýchou, že jsem tu precizní skládačku se všemi detaily stíhala a pobrala. Ano, né, nejsem Nolan, to nelze vyprávět, to se musí vidět! (13.08.2010)

S filmy to je jako se ženami - to, že je nějaká nejchytřejší, ještě neznamená, že ji budete mít nejradši. Ani napodruhé jsem se u Počátku nezbavil pocitu, že komornější příběhy jdou Nolanovi líp. Zimmerův soundtrack bez diskuze boží. (2010) P.S. Po deseti letech zvedám na pět - ten samotný koncept je pořád neskutečně ohromující a omamný, provedení precizní a poctivé, byť mrazivě chladné. Ale takový byl Nolan vždycky. Pro pocit zahřátí u srdíčka musíme jinam. (2020) (29.07.2010)

Inception je tím nejkrásnějším dárkem pro filmového fanouška. Pro ty diváky, kteří dokáží ocenit tvůrce, jež jsou schopní posouvat hranice stále dál, aby nám dali ochutnat něco ze své geniality. Už je to dlouho, kdy jsem při nějakém filmu takřka celou dobu civěla na plátno s otevřenými ústy. Díky, díky, díky! (22.07.2010)

Zajímavá myšlenka, pompézní zpracování, špičkové obsazení, nejdiskutovanější biják roku. Ale nemůžu si pomoct, jak se film chýlil ke konci, čím dál více jsem nad ním kroutil hlavou, nijak se ve mě neumocnil. Nenašel jsem vůbec nic jak se řiká pod povrchem. Žádný emociální dopad, opravdu silný moment, nic. Christopher Nolan mě i nadále hrozným způsobem míjí. [HD] (22.11.2010)

Film tak dokonalý, až člověk cítí potřebu si u něj vyhonit. Dřív se snímkům jako Inception říkalo „dílo o muži, který se pere s minulostí a vnitřními démony“, dnes, když se tento koncept okoukal, tomu říkáme „perfektní ztvárnění mnohovrstevnosti a nejistoty reality“. Jen génius dokáže přehledně ukočírovat bordel pěti rovin, jen génius se drží vlastních slov, a sice že „základ musí být prostý“, jen génius dokáže točit neustále o tom samém tak, aby se jeho filmy zdály zcela odlišné. PS: se znalostí toho, v jak zbytečnou bouři ve sklenici vody se zvrhly zdejší pokusy o interpretaci jednoznačného Prokletého ostrova, se děsím, jak budou vypadat diskuze o tom, co znamená Nolanovo vpravdě jednoduché, vtipné pomrkávání na diváka v posledním záběru. Budou každopádně debilní, o to nemusíme mít strach. (22.07.2010)