Lono

Jako tohle je filmařská totálka jak sviňě. Všechno naprosto dokonalý a pokud by ses mě zeptal(a) , jestli do toho máš jít, tak bez váhaní vřele doporučuju. Dávám sice "jen" 4* , ale to proto, že lidský klonování považuju za jeden z našich vrcholů nabubřelosti vůči přírodě a absolutně o tom odmítám diskutovat nebo přemýšlet nad klady či zápory. Ovšem tady ten příběh je v rámci originality a gradace vyprávění nastaven ještě extremněji než jen "pouhé" naklonování a neříkám, že to bylo špatně, naopak originalitu Lůnu skutečně upřít nemůžu a cením si jí. Herecké výkony výtečný, taková Eva Green, jak se otočila od toho okna ,aby se koukla na přítelkyni svého syna, to bylo vrcholný číslo. Jedním jediným pohledem dokázala Eva vyjádřit celou postavu, neuvěřitelný. Její herecký talent nepřestanu nikdy obdivovat. Práce kamery je hotovou příkladnou ukázkou toho jak se má přenášet atmosféra na diváka. Opět se potvrzuje, že pokud si daj dostaveníčko mimořádně talentovaný filmaři a originalita, tak diváka čeká zážitek silnej jak Churchillovy doutníky. (21.09.2012)

Fliegaufem nastolené oidipovské drama přivedené do extrému na mě v kině sice působilo do velké míry vykonstruovaně a uměle; na druhou stranu když jsem situaci přijal jako danou, přestal o ní přemýšlet, a na místo toho se zaměřil na motivaci a rozhodnutí hlavních i vedlejších postav, rázem se z Lůna stal jeden z nejpodnětnějších filmů letošního roku. Fliegauf klade otázky etické i morální a přitom sám jako autor zaujímá ambivalentní postoj a nevnucuje nám ani náznakem nějaká východiska či názory. Když se pak po filmu po plátně v naprostém tichu začnou sunout závěrečné titulky, můžete si popřemýšlet nad tím, jaký je váš vlastní názor...a možná zjistíte, že je váš postoj k tématům filmu stejně nejednoznačný, jako vztah Rebeccy a Thomase. (04.09.2011)

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

fliegauf sústredene, miestami meditatívne, občas až hypnoticky a hlavne výtvarne strhujúco rozpráva nielen príbeh o nekonečne a tom, či je etické a morálne ho prekonať z našej pozície smrteľníkov, o oprávnenosti, správnosti (či skôr nesprávnosti) zasahovania do prirodzeného chodu vecí a hrania sa na "boho", tiež však istú variáciu (a modifikáciu) "oidipovského" príbehu (freud by mal radosť) a nezvyčajný príbeh jednej neortodoxnej lásky; rozohráva to paradoxne ma malej ploche, no pocit komornosti kontrastuje s neustálym vizuálnym pripomínaním "nekonečna", v koncepčne geniálne zvolenej scénografii a výprave; a aj tak najviac potešia detaily: mŕtvy slimák v zápalkovej škatuľke, účesy evy green, prevrátený hrdzavý čln, socha tuleňa... režiisérovi sa podarilo príbeh zuniverzálniť zasadením do ne-času a ne-priestoru a tým úplne dôsledne dotiahnuť svoj pohľad na danú tému do nadčasovej platnosti; (01.04.2012)

Fliegaufovým nepřítelem jsou slova. A kdybych to trochu zobecnil tak "děj". Jakmile předvádí nesouvislé výjevy jako v Mléčné dráze, je to víc než ok, ale jakmile by měl vyprávět ucelený příběh, tak se dostává do tak trochu slepé uličky, kde jeho nejsilnější zbraně nemohou být pořádně taseny. /// Zvlášť když samotný děj je tak banální, působí snad až nepatřičně, že o něm postavy mají potřebu mluvit. Protože tady není moc o čem. Morální, etické a lidské otázky z té modelové situace plynoucí jsou tak jasné a očividné, jak jen mohou. Ten film nemá nic pod povrchem, celý vnitřek je doslova vyhřezlý před diváka a každé dilema je viditelné na sto honů. Což nemusí být špatně a tady nutně není. (23.11.2013)