Lono

fliegauf sústredene, miestami meditatívne, občas až hypnoticky a hlavne výtvarne strhujúco rozpráva nielen príbeh o nekonečne a tom, či je etické a morálne ho prekonať z našej pozície smrteľníkov, o oprávnenosti, správnosti (či skôr nesprávnosti) zasahovania do prirodzeného chodu vecí a hrania sa na "boho", tiež však istú variáciu (a modifikáciu) "oidipovského" príbehu (freud by mal radosť) a nezvyčajný príbeh jednej neortodoxnej lásky; rozohráva to paradoxne ma malej ploche, no pocit komornosti kontrastuje s neustálym vizuálnym pripomínaním "nekonečna", v koncepčne geniálne zvolenej scénografii a výprave; a aj tak najviac potešia detaily: mŕtvy slimák v zápalkovej škatuľke, účesy evy green, prevrátený hrdzavý čln, socha tuleňa... režiisérovi sa podarilo príbeh zuniverzálniť zasadením do ne-času a ne-priestoru a tým úplne dôsledne dotiahnuť svoj pohľad na danú tému do nadčasovej platnosti; (01.04.2012)

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)

Hodně drsné téma k zamyšlení - když někoho tak moc milujete, čekáte na něj léta a pak o něj v tak krátkém okamžiku přijdete a najednou je tu možnost, dostat ho zpět. Ale za jakou cenu! Bylo mi velmi líto Rebeccy, ale zároveň i Tommyho. Oba jsem je chápala a ta situace neměla řešení, alespoň ne takové, aby tím někdo netrpěl. Mimochodem ta scéna smrti byla moc pěkná. (06.10.2014)

Nápad/téma za milión, ktorý ma potešil rovnako ako svojho času jeden kórejský kolega, ale tu veškerá paralela končí. Womb je europart v plnej polnej, hypnoticky pomalé tempo, stelesnený minimalizmus vizuálny aj výrazový, ale napriek tomu so silným impaktom. Fliegauf nahlas medituje a rovnaký (niekedy až zbytočne moc široký) priestor necháva aj divákovi. Analyzovať budem pri pive, snáď len že Smith (veľmi zaujimávy typ) aj bongirl Eva tu hrajú hereckú superligu. 75% (30.08.2011)

Tak spojovací článek mezi opočlověkem a homo sapiens nevyhynul, byl spatřen na britských ostrovech a dostal jméno Matt Smith, to vysvětluje jeho výběr, coby vhodného objektu ke klonování, já bych ovšem volila raději formaldehyd... Tolik k obsazení mužské role, která mně narušila veškeré soustředění v pod nehty zalézajícím, bezútěšném čekání na dozrávajícího milence. Konečný mírný nadprůměr tak vděčí námětu, nehostinné kameře, jedinému možnému konci a pasivnímu odevzdání se Evy Green. (15.10.2013)