Lono

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

Podobné Glazerovmu Birth, ale zároveň úplne iné. Spoločným prvkom je sexuálne napätie medzi dospelou ženou a dieťaťom. Neviem, ktorý z filmov bol natočený zaujímavejšie, ale obidva pojednávajú o zvrátenej intimite, alebo vzťahoch, ktoré by v reálnom živote boli odsúdeniahodné ale vo filme si udržiavate odstup a tak jednanie postáv viete pochopiť. Preto si aj môžete uvedomiť, že keby sa niečo také naozaj stalo, nebude to zvrátené ale prirodzené ako všetky ostatné city, len v bizarnejšej situácií. Možno som úchyl, možno skôr empatický, ale viem, že chcem takých filmov viac. (07.09.2012)

Fliegaufem nastolené oidipovské drama přivedené do extrému na mě v kině sice působilo do velké míry vykonstruovaně a uměle; na druhou stranu když jsem situaci přijal jako danou, přestal o ní přemýšlet, a na místo toho se zaměřil na motivaci a rozhodnutí hlavních i vedlejších postav, rázem se z Lůna stal jeden z nejpodnětnějších filmů letošního roku. Fliegauf klade otázky etické i morální a přitom sám jako autor zaujímá ambivalentní postoj a nevnucuje nám ani náznakem nějaká východiska či názory. Když se pak po filmu po plátně v naprostém tichu začnou sunout závěrečné titulky, můžete si popřemýšlet nad tím, jaký je váš vlastní názor...a možná zjistíte, že je váš postoj k tématům filmu stejně nejednoznačný, jako vztah Rebeccy a Thomase. (04.09.2011)

Snímek "Lůno" má výborný nápad. Jsme v jakési nespecifikované budoucnosti, možná současnosti, a mladá žena se rozhodne, že si ve svém vlastním lůně nechá vyrůst klon své mrtvé lásky. Tohle je téma, z kterého šlo vykřesat strašně mnoho, protože to je morální šílenství jak blázen, ale povedlo se z toho vydolovat opravdu málo. (30.06.2017)

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)