Trosky

Ddongpari je filmem, který si nebere servítky a ukazuje surovost i beznaděj vymahače dluhů a těžký život dívky, která vyrůstá bez matky. Propojení těchto dvou osudů hlavních postav vyústí v dramatický konec. Z počátku jsem měl velké rozpaky, občasná chaotická kamera a přehrše nadávek pro mě bylo netradiční představení. Ovšem druhá polovina začne rozkrývat spletitý příběh drsných osudů. (24.04.2018)

Aj že áno! Každá postava má svoju minulosť a väčšinou tie najhoršie zážitky v detstve. Sprosté slová, kopance a bitky na dennom poriadku. Celkovo sa to dalo pozerať, len mne tam vadil celkovo výzor filmu. Zábery moc televízne a ulice moc čisté. Možno obrazovo s drsnejším "look-om" by to bolo o triedu vyššie. Inak spokojný som bol. (08.04.2016)

V ramci stagnacie korejskeho hallyu v obdobi 2007 - prva polovica 2008 sa v korejskom filmovom premysle prijalo viacero opatreni, ktore mali ulahcit "vytriezvenie" z euforie panujucej vdaka velkemu uspechu a popularity tamojsej kinematografie v kozmopolitnom rozsahu od pociatku tohto milenia. Jednym z opatreni bolo popri krateniu rozpoctov u velkych blokbusterov aj fakt, ze i tie najvacsie korejske produkcne/distribucne spolocnosti (CJ, Showbox/Mediaplex) zacali inevestovat (vzhladom na financnu narocnost) do mensich projektov a prac debutujuich reziserov, ktori prisli so zaujimavymi nametmi a jasnou viziou spracovania. Film Breathless je toho ziarivym prikladom. Debutujuci reziser, scenarista a herec v hlavnej ulohe Ik-jun Yang prostrenidnictvom pribehu gangstra - vymahaca dlhov zobrazuje pre korejsku spolocnost dalsi z jej neslavnych neduhov - domace nasilie (ci uz na zenach, alebo inych rodinnych prislusnikov). Mozno i vdaka tomu, ze tento jav je v korejskej spolocnosti brany hlavne ako "znama skutocnost, o ktorej ale radsej netreba hovorit", reziser si neberie vo filme ziadne servitky - tak v samotnom zobrazovani nasilia ako aj hovorenom slove, kde intenzitu hrubych vyrazov a ich vsemoznych kombinacii by mohol zavidiet aj QT. Roztrasena kamera a skvele herecke vykony pomahaju vemi silno budovat pocit realistickosti s intenzivnujucou atmosferou bezmocnosti vymanit sa z bludneho kruhu nasilim preplneneho zivota. Skoda tej premrstenej stopaze, ktora dokazuje, ze niekedy je menej viac, hlavne pri tak tazivych scenach a emociach. Na debut ale velmi dobre. [Berlinale 2009] (08.02.2009)

Celovečerní debut jihokorejského herce Yanga Ik-joona předkládá nevybíravý pohled na koloběh hněvu a násilí ve společnosti. Už úvodní sekvence plná nelítostných ran a verbálních hrubostí plně vystihuje všední realitu hlavního hrdiny, jenž pracuje jako vymahač dluhů. Brutalita a vulgarita pro něho představují jediný známý způsoby komunikace a tak rány rozdává nejen dlužníkům, ale i svým kolegům a blízkým. V jeho nitru dušená potřeba komunikace najde ideální vodič v prostořeké studentce, s níž se hrdina náhodně setká a následně sblíží. Vyprávění postupně rozkrývá paralely a přímé vztahy mezi rodinným zázemím obou postav a bez plytkého moralizování či šablonovitých východisek ukazuje dalekosáhlé následky domácího násilí. Nekřiklavé vyprávění rozvádí originální dynamiku postav a působivě zachycuje jejich životy složené z bezprostředně úsměvných, drasticky fyzických i trpce tragických situací. (původně psáno pro MFF Karlovy Vary) (08.06.2009)

Násilí a velkohubost jako způsob komunikace, možnost k navázání vztahů i jako zdroj obživy a konečné zkázy. Co do postav (označení trosky je více než trefné), jejich vývoje a propletence vztahů svědomité, odsýpající a upřímné, o něco tvrdší drama s absencí zbytečných moralit, zároveň s úmyslně stylizovanými situacemi (velice jemný a přitom drsný humor), vytvářející k nepřikrášlené realitě nerušivý kontrast a především odevzdanými hereckými výkony. Na obou frontách excelující Ik-jun Yang potvrzuje rčení, že nejlepší film založený na hereckých výkonech může natočit jen a pouze herec. Zamrzí mírně patetický konec, v němž se v zásadě logické vyústění už bohužel nepovedlo "prodat" přesvědčivou formou. (44. MFF KV - 3.7.08) (12.07.2009)