Zem - história jednej cesty

Opravdu dech beroucí záběry. Téma ekologie, které nás bombarduje ze všech stran, nás při sledování tohoto dokumentu musí trefit do nejcitlivějšího místa, pokud ještě nějaké máme. Není to nejlepší dokument světa, ale je to jeden z dokumentů, který se týká celé společnosti, celého lidstva a tudíž má v tomto hledisku hlubší význam. Premiéra filmu na celém světě v mnoha veřejnoprávních médiích snad už konečně "nakopne" společnost k lepšímu zamyšlení nad ekologickými problémy. Nebuďme stále jen optimisty. (06.06.2009)

Úžasné scénérie, záběry a hudba, ale celý koncept je tak jednoduchý, jako by byl určen buď pro předškolní děti nebo úplné ignoranty. První hodina a půl se jen věnuje tomu, co všechno je špatně a o kolik horší to ještě bude. Což působí jak depresivně, tak zbytečně. Posledních patnáct minut zabývajících se tím, jak něco můžeme změnit vypadá naprosto nuceně. Nádherná forma, laciný obsah. (08.11.2009)

Vizuálně vytříbený a myšlenkově plný dokument, který většinu času servíruje na pozadí úchvatných záběrů alarmující fakta o stavu našeho "domova". Naštěstí jsou tyto negativní aspekty lidské činnosti za poslední desítky let vyváženy optimistickými nadějemi na uržitelnost zdrojů a obecně lepší zítřky pro budoucí generace. Ve světle tohoto dokumentu pak nepůsobí některé eko-snahy EU až tak nesmyslně, že? (09.10.2014)

Yann Arthus-Bertrand, velký fanoušek balónového létání, a o nic menší fanoušek zachování lidské rasy navzdory její zabedněnosti a sobectví, přináší dokument o stavu a směřování našeho světa, který bych nejstručněji popsal asi jako "Baraka bez psycho hudby, zato s komentářem". Vizuálně úchvatné a přitom mrazivé dílo, které by se mělo povinně promítat v hodinách ať už přírodovědy nebo věd společenských. Klidně i s tradičně kvalitním českým slovním doprovodem Alfreda Strejčka. Tahle "ekologická agitka" se povedla. 80% (09.04.2016)

Poškozování životního prostředí jsem narozdíl od našeho pana exprezidenta již viděl, jenomže poněkud jinak, než mi jej ukazuje Home. Ten nás totiž s křehkostí ekosystému neseznamuje, pouze ji konstatuje. Je výčtem obvinění, sledem číselných hodnot, kterým dramatický přednes dává zdání obrovské důležitosti, ale vlastně nevysvětluje, v čem by ta důležitost měla být. Někdy ta důležitost zřejmá je a jindy zase ne. +++++ Je 1400 litrů vody na 1 kg hovězího hodně nebo málo? Opravdu je třeba jíst méně masa? Možná. Máme tedy stáda vybít? Dožít? Jak moc se měnila hladina moří v minulosti? Jak rychle? Je 7 metrů hodně? Za jak dlouho? V minulosti byla hladina i o 140 metrů níže než dnes. Atakdále, atakdále. Význam indikátorů tu víme, tu tušíme, tu si troufáme polemizovat. Ale ony se valí společně s hezkými obrázky a plakátově duchovně-přírodní hudbou - kdo má vzdorovat tomu přívalu. Na konci nezbývá než rozhodit ruce a jít protestovat. Proti někomu. Kdo za to může. Věřit v solár, vlny, vítr... Jakoby tu snadná řešení byla, jen by stačilo zvednout naši zadnici. Komplexnost světa se tu sice deklaruje, ale v jádru dost podceňuje. Přesto... asi tu zadnici trochu zvednout musíme. OK. Ale musíme vědět k čemu a proti čemu. Bojím se, že Home nás v tomto ohledu může lehce mást. (07.10.2014)