Zem - história jednej cesty

Ako ľudstvo svojim pachtivým spotrebným štýlom života útočí na tie najcitlivejšie miesta matky Zeme, tak tento film zaútočil na tie divákove. Veľa dokumentov na ekologické témy porovnáva fakty minulosti a súčasnosti v podobe: ropa vznikala milióny rokov, ľudia vyčerpali väčšinu jej zásob s priebehu jedného storočia. Ja by som to pretransformoval do filmového priemyslu: filmy sa točia viac ako jedno storočie, no počet dokumentárnych filmov, ktoré upozorňujú na ekologické témy, v posledných rokoch exponenciálne rastie. Obidve tvrdenia sú fakty, ktoré navzájom súvisia a asi na tom niečo bude. Otázkou je, čo s tým. Tento dokument je len ďalším doplnením skladačky, ktorej celkový obraz dotvára nepríjemný pohľad na problémy, ktoré čakajú ľudstvo v blízkej budúcnosti. Človek má po jeho skončení pocit, že naša planéta je krehká ako porcelán a že stačí nepatrná chybička v manipulácii a roztriešti sa na miliardy kúsočkov. Film spočiatku začína trošku pomaly a pripomína nezáživnú hodinu dejepisu spojenú a biológiou. Ale aj to bol zámer, pretože potom si divák lepšie uvedomuje následky, pred ktorými nás tvorcovia varujú. Divákovi ako (čiastočne) bezradnému článku v tomto reťazci počas sledovania neostáva nič iné, len vyroniť slzu a so zatajeným dychom a malou dušičkou dúfať v nemožné. Pre lepšie doplnenie si kompletného obrazu o situácii vo svete odporúčam pozrieť si filmy 'An Inconvenient Truth' a 'A Crude Awakening: The Oil Crash'. 90%. (06.06.2009)

Pôsobivá eko-agitka, ktorá nielen kritizuje a varuje, ale aj radí, ako proti kritizovanému bojovať a dáva nádej na zlepšenie. Dvojhodinová stopáž nie je na škodu, naopak filmu dáva možnosť byť komplexnejším a výraznejším. A veru že tvorcovia túto možnosť využívajú. Nebyť prvoplánového monológu rozprávača, dal by som 5*. Tie obrázky totiž majú OBSAH. P.S.: Milujem mrakodrapy a nevadí mi megalománia, ale s kritickým postojom k Dubaju sa plne stotožňujem. Film ho vyslovil za mňa. (07.06.2009)

"Chtěl jsem být vědcem a stal se ze mě fotograf a kameraman", říká Yann Arthus Bertrand. "Z horkovzdušného balónu se stal ideální prostředek pro natáčení. Jeho pomalý let poskytuje dostatek času na nalezení nejvhodnějšího záběru. Nejdříve se zvolna přiblížíte a pak začnete pomalu stoupat. Přitom se před vámi pozvolna odkrývá celá krajina až k horizontu. Při fotografování a natáčení zvířat z výšky jsem objevil tvářnost zemského povrchu, ale i úsilí člověka při jeho činnostech, ať už jsou jakékoliv. Uvědomil jsem si důležitost teritorií. Když jsem se vrátil po čase do Keni, abych natáčel tento film, mimo hranice rezervace už nebyla prakticky žádná volně žijící zvířata. Za třicet let zde zmizelo 95 procent žiraf. V době, kdy jsme natáčeli tyto záběry, byli hroši opět zařazeni na seznam živočichů, kterým hrozí vyhubení. Létám už třicet let. Tyto cesty mě naučily vše, co vím. Objevil jsem při nich, jak lidé pracují, poznal jsem jejich archaická gesta, jejich políčka. Dodnes většina z nich pracuje holýma rukama. Např. čajové plantáže v Keni nabízejí neobyčejně bohatou paletu zelených barev. Na záběrech z výšky vypadají jako obrovité malířské dílo. Musím přiznat, že tyto obrazy miluji. Při své profesi se ale téměř každý den setkávám s neřešitelnými paradoxy. Jako jsou například skleníky u jezera Naivasha. Pěstují se zde květiny, které se vyvážejí do Evropy vzdálené více než 6000 kilometrů. To vyžaduje letecký transport a pesticidy na pěstování. Výsledkem je znečištění jezera a to nemluvíme o vodě spotřebované na zavlažování. Z ekologického hlediska je to hrůza. Keňané tu ale nacházejí práci. Sice špatně placenou, ale aspoň nějakou. Výsledkem je růst slamů. Ten v Nairobi je největší na světě. Když jsem kdysi opouštěl tuto zemi, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu natáčet lidi a města. Ale pokud se dnes zajímáte o přírodu, musíte se zajímat i o člověka a jeho vliv na tuto planetu. Změny klimatu jsou totiž patrné všude po světě. Po mnoha letech přemýšlení jsem se o tyto myšlenky chtěl podělit s ostatními. Proto jsem před nedávnem do mnoha zemí vrátil a natočil film 'Domov', který už zhlédlo na 150 miliónů lidí pěti kontinentů prostřednictvím mnoha médií." (28.12.2012)

Dokument o naší krásné planetě, která bohužel doplácí na naší lidskou existenci. Zde je krásně zachycena Země z ptačí perspektivy, která ale čas od času mohla být vyměněna za nějaké to makro, nějaký pohled z blízka, aby to nebylo tak jednotvárné. Jako vzkaz pro vlády a korporace dobrý, ale myslím si, že tuhle cestu ničení přírody, kterou jsme se vydali nejde zastavit. Říká se, že každý může něco změnit, ale i kdybych chtěl, tak nic nezměním... (05.07.2013)

Vizuálně vytříbený a myšlenkově plný dokument, který většinu času servíruje na pozadí úchvatných záběrů alarmující fakta o stavu našeho "domova". Naštěstí jsou tyto negativní aspekty lidské činnosti za poslední desítky let vyváženy optimistickými nadějemi na uržitelnost zdrojů a obecně lepší zítřky pro budoucí generace. Ve světle tohoto dokumentu pak nepůsobí některé eko-snahy EU až tak nesmyslně, že? (09.10.2014)