Němá svatba

Na první dobrou vnímám jen niterný rozporuplný pocit, haluškové pasáže pro mě moc nejsou, asi jim příliš nerozumím. Smysl pro humor zřejmě také nemám, neb jsem se nebavila, snad jen u těch příprav svatby a samotné hostiny, ovšem jen tu první půli. Jakmile se to přehouplo z ticha do bujarosti, bylo nabíledni, jak to dopadne. Psal se rok 1953 a Džugašvili vládl i posmrtně bolševickou pěstí. A ta celková ukřičenost a teatrálnost, hromadné otáčky a poklony, ach jo. Tohle není můj oblíbený šálek čaje, konstatuji s politováním. (27.10.2018)

* scénka "nemej" svadby * atmosféra kolektivizácie a komunistického náboru v dedine * Rumunská tragikomická dráma z roku 2008, ktorú natočil Horaţiu Mălăele, je príbehom osudov malej dedinky a jednej svadby. Do opustenej dedinky prichádzajú médiá, aby zistili záhadný osud malej dedinky. Jediný muž, starosta Voicu Gogonea (Alexandru Marian Bindea), im rozpovie smutný príbeh dávnej svadby. Mara (Meda Andreea Victor) a Iancu (Alexandru Potocean) sa milujú a chcú sa vziať. Svojrázni dedinčania v atmosfére povojnových rokov, agitátorstva komunistickej strany a prichádzajúceho cirkusu, sa tešia na hostinu. V deň svadby však zomrie Stalin a ruskí vojaci vyhlásia smútok. Dedinčania sa rozhodnú pre tajnú tichú a "nemú" svadobnú hostinu, ktorej následky si nikto v ten moment nechce pripustiť. Film je vtipom sršiaci obraz dediny a veselej povahy miestneho človeka. (09.10.2010)

Do svého prvního setkání s rumunským filmem jsem moc velká očekávání nevkládala, byla jsem však velmi příjemně překvapena. Po trochu rozpačitém úvodu, zasazeném do současné doby, jsem se přenesla do rumunské vesnice 50. let minulého století a zúčastnila se víceméně humorných příhod ze života jejich obyvatel. Když pak došlo na tu zakázanou oslavu s potlačovaným svatebním veselím, skoro jsem oněměla taky. Oceňuji výkony rumunských herců a práci režiséra Malaeleho. Opravdu podařený debut.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (19.04.2015)

Hodně nadsazený pohled na nesmiřitelnost dogmatu kultu osobnosti s požadavky lidské přirozenosti ve své temperamentní poetice a ostrém humoru připomene Mihaileanův Vlak života. I když jsou zde historické souvislosti načrtnuty ve velmi hrubých a přímočarých konturách, jejich rozvinutí v absurdní situaci svatby v době nařízeného národního truchlení a mýtu o vesnici bez mužů vede k jistému prohloubení i neotřelé reflexi dobového vyšinutí. Horatiu Malaele uplatnil především cit pro rozvíjení situací, z nichž vrcholná scéna němé svatební hostiny, v níž všeobecný mumraj a křik blahodárně utichne, až bere dech svoji bezbřehou nápaditostí a tragikomickým rozměrem, v němž se melancholické pocity mísí s výbuchy smíchu. Její sílu nakonec nepřekoná ani přepjatý konec, který chce být až příliš studenou sprchou. Je potěšitelné sledovat, že rumunská kinematografie po letech dosáhla pestrosti a vedle sociální linie se zdárně rozvíjí i vzletnější stylizovaný proud "balkánského espritu", který dal například vzniknout i výtečné alegorii Kdesi v Palilule. (12.08.2013)

Film o stalinistickom absurdistane v povojnovom Rumunsku. Krásna práca režiséra aj hercov, ktorí v hrali a mali z hry rozhodne zábavu a nežne s takou naivnou poetičnosťou hrali vidiečanov odľahlej rumunskej dedinky, záver bol šokujúco krásne tragický divákovi necháva so smútkom z prežitého filmu pozerať sa na rozvaliny akejsi továrne, ktorá bola postavená misto bývalej dediny, kde sa tak krásne skoro až bezstarostne žilo kedysi. (07.06.2016)