Kam se hrabe Hollywood

Neocenitelný dáreček zejména pro ty, jejichž přehled v australské kinematografii začíná Šíleným Maxem a končí u Krokodýla Dundeeho. Nepřeberné množství herců, režisérů, scénáristů nebo producentů tu s láskou rozebírají a vzpomínají na několik dekád tzv. Ozploitationu, který se u protinožců vyvíjel od počátku 70. let až po současnost. Na zoubek se tedy podíváme nejen kontroverzním erotickým komediím a akčním thrillerům, ale samozřejmě i hororům. A jak se už zmínil kolega Flipnic, i já si zapsal spoustu zajímavých fláků, které prostě musím vidět! Sympatického detailu jsem si všimnul u zapálených komentářů Quentina Tarantina, jenž tu není uveden jako herec nebo režisér, ale jako fanoušek. (13.06.2013)

Pokud máte rádi filmy, kde náklaďák přejede chlápka, z jehož hlavy vystříkne kbelík umělé krve, nebo kde vlkodlak vypadá jako přerostlá loutka (a připadá vám to vtipné), tak jděte do toho. Svým hodnocením nedávám najevo, že mě tenhle druh filmů nebaví (respektivě nerozesmává), ale hodnotím kvality samotného dokumentu. Ten se slibně rozjíždí a nabízí představení exploitační kinematografie a stručné rozdělení na kategorie. Jenže pak se to nějak vymkne z ruky a tvůrci jen představují další a další filmy a servírují další cool nechutné záběry. A pokud nejste naladěni na jistou vlnu, přijdou vám tvůrci těhle filmů jako ulítlí magoři (a tentokrát to nemyslím úplně v dobrém smyslu slova). Tenhle dokument zkrátka v druhé půlce ztratí švih a je moc dlouhý. (10.07.2010)

Tento "dokument" není až taková bomba, jak by se mohlo z některých komentářů zdát, těžko se vlastně dá mluvit o dokumentu, protože narozdíl od toho, co by se dokumentem nazývat mělo, od tohoto filmu samozřejmě nemůžeme čekat, že půjde do hloubky, bude se snažit o nějaké ucelené, závažnější sdělení. Ale čeho se dočkáme svrchovaně jsou ukázky z australských béček a céček, doplněné zasvěcenými komentáři jejich tvůrců a Tarantina, čili těch několika málo exotů, kteří si ony filmy po těch letech vůbec pamatují... Některé předvedené kousky se ale zdají být opravdu zajímavými záležitostmi, ze kterých stejně jako z komentářů k nim je cítit velká dávka zápalu pro pěknou dávku poctivé béčkové filmařiny a občas taky magořiny. (12.08.2010)

Myslím, že už to pár let s filmem myslím vážně, i pár knih o kinematografii jsem přečetl, ale neměl jsem ani nejmenší tušení o rozsahu australského filmového průmyslu let sedmdesátých a osmdesátých. Zatímco Hollywood již zažil nástup nové spásné vlny, ta u protinožců přinesla nové úlety. Filmaři naplnily rozmanité žánrové škatulky, vznikalo všechno - od komedií, přes horory či kung-fu filmy. Dokument překrásně vzdává holt snímkům, které jsou tak obludně fascinující a zvrácené zároveň. Jsou to filmy, za něž se zřejmě vypulírovaní krajané jako Peter Weir či Baz Luhrmann stydí. Dokument si musíte zamilovat, je povrchní ale výživný a ve sto minutách stihne obsáhnout spoustu skrytých klenotů. Nemáte srdce pokud nechcete vidět tyto kousky, snímky jako Lost Weekend, Turkey Shot či Patrick (ti odvážnější z nás si je opravdu pořídí a změní tím svůj život...☺). 80 % (20.09.2013)

Svěží dokument o australských béčkových filmech 70. a 80. letech, které byly natáčeny s áčkovými ambicemi. Jenom o dvou filmech zpomenutých v dokumentu jsem předtím slyšela. Divné nápady, hrozné scény, litry krve, všehoschopní herci a bohémští režiséři. A tohle vše se dělo v období, kdy chtěla Austrálie zlepšit svůj image ve světě. A to se také svým způsobem povedlo. Spousta amerických filmů vykrádá tyto australské originály dodnes. (17.08.2014)