Mary a Max

Chtěla jsem napsat, že to byla animace nehezká, ale musela jsem to smazat. Animace byla geniální a v kombinaci s Daleovou hudbou mě Mary a Max zasáhli rovnou do srdce. Ze začátku jsem nevěděla do čeho jdu a jestli vydržím tu hoďku a půl. Popravdě jsem si ani nevšimla, jak rychle ten čas uběhl. Neobyčejný lidský příběh dvou přátel, kteří se znají jen z dopisů. Nečekejte žádné happy endy, i když je děj podaný komicky. Je to hlavně drama, skutečné a bez pozlátka. Spousta maličkostí vás tady rozesměje, ale opět si člověk uvědomí, jak moc je to pravda. Poslední část filmu a jeho konec mě dostal asi ze všeho nejvíc. Jsem opravdu ráda, že mě můj chodníček k tomuto skvostu dovedl. (14.09.2015)

neviděl jsem zatím ani jeden Elliotův kraťas, takže nemůžu (aspoň zatím) posuzovat, jak moc tento film pouze rozvíjí některý z nich. Hlavně tedy toho Harvieho. A možná je to dobře, protože absolutně nezasažen jeho stylem příběhů i stylem režie jsem si mohl film bez jakéhokoliv problému užít. A že jsem si ho užil. Vůbec nechápu jak jsem ho mohl tak dlouho přehlížet, neboť teď mám vážné obavy o Vzhůru do oblak, který byl doposud mým nejlepším animákem roku 2009. I když možná se tento film ani nedá pokládat za klasický animák, protože vůbec neuznává většinu jejich pravidel, chybí jakýkoliv hluchý dětinský moment a k tomu je film plastelínový, což ho taky odlišuje. Skvělá práce s postavami, pečlivě skládané dopisní monology, úžasný příběh o přátelství, pocitech zmaru a osamění, černý a až absurdní humor, v neposlední řadě pak dobrý soundtrack a Seymour Hoffman, který si Maxe bezesporu užívá, dělají z tohoto filmu zvláštní a perfektní příběh, který přes všechno zlo, kterým se musí hrdinové prodírat, v sobě skrývá jakýsi optimismus a naděje. Na konci jsem byl dojat a uchvácen, jak někdy takovýto "malý" a neznámý film může na člověka zapůsobit. Opravdu zvláštní. PS: a málem bych zapomněl, samozřejmě můj oblíbený aspekt mnoha filmů a několika seriálů - vypravěč - taky úžasně formuje zajimavost Mary a Maxe. Jeho trefné poznámky a popisy dobře doplňují Maxův skepticismus a neustálý pesimismus. U Mary zase její neštastné mládí s nepříliš štastným dospíváním a dospělostí. PPS: I have never used a condom aneb krátká ukázka pro ty, kteří se na to z nějakého šíleného důvodu chtěj dívat s dětmi :-)) PPPS: deprese se nedostavila, spíše radost a úžas, a pak ten pocit, který mně okamžite chytne, když shlédnu nějaký film, kterému pak dám 5 hvězd a 100% ;-) (20.10.2010)

Animace je výborná a nedá se jí nic vytknout. Režie je výborná, plná nápadů a originálních situací. A celý to vlastně působí hodně originálně a několikrát jsem se hodně zasmál. Přesto mi tam ale něco hodně chybělo. Chyběla mi v tom nějaká větší jiskra, tempo a něco co by mě opravdu hodně oslovilo. Takhle to zůstalo někde v půlce cesty, i když chyba filmu to asi moc není. Pokud hledáte originální a dospělý animák, tak směle do toho. (18.11.2009)

Tohle není zrovna můj šálek čaje, ale uznale kývám hlavou, že filmu nemám, co vytknout. Příjemná animace, zajímavá myšlenka s ponaučením pro mladší diváky a celkově příběh, který umě pracuje s humorem, vážnými emocemi i nadsázkou. Mary a Max je jeden z těch filmů, které hladí - a to ne takovým tím laciným způsobem, právě naopak... 7/10 (02.01.2016)

Nebýt normální je normální. Celovečerní debut obrazotvorně i literárně (film má obrovský knižní potenciál) nadaného Adama Elliota sice nic nového nekonstatuje, ale skrze univerzální pravdy v něm k sobě nacházejí cestu postavy natolik nekonvenční, že jsem měl neustále dojem něčeho nového a jedinečného. Třebaže asi ne natolik nového a jedinečného jako ti, kdo neviděli Elliotovy kraťasy, zejména Harvieho Krumpeta, jakousi zeštíhlenou verzi Mary a Maxe pro televizní obrazovky. Kde to jde a jak jen to rozpočet umožňoval, využívá Elliot lákadel „velkých“ filmů (přeostřování, komplikované manévry „kamery“, užití známé, nepůvodní hudby). Pro potěchu oka, zvlášť toho všímavého, byla přidána rovněž řada vtipných, občas vtipně nechutných detailů. Úmyslné nelíbivá, leč stejně jako hrdinové „svá“ animace nesedne každému a nejméně pravděpodobně dětskému divákovi. Na něj tahle melancholická tragikomedie ostatně necílí. S morbidní nadsázkou je nahlíženo na tak vážná témata jako alkoholismus, duševní poruchy, smrt (co nebožtík, to kandidát na Darwinovu cenu). Ale namísto depky se v – nikoliv jednostranně pozitivním – závěru dostavil onen fajn pocit, který dlouho nedokážete dostat z hlavy a marně pro něj hledáte slova. Nechávám tedy prstomluvy a jdu zkusit tu čokoládu v rohlíku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, Mahalik, czejny, Gereth, Ještěřák (06.02.2010)