Mary a Max

Na animovaný film až nečekaně trpká výpověď o lidské osamělosti. O spříznění lidských duší, které je značně nepravděpodobné, ale o to více opravdové. V mnoha ohledech film působí vykonstruovaným dojmem, ale významem své výpovědi je tím naopak ještě upřímnější. Navíc to není hraný film, takže nemá ambice nastavovat zrcadlo skutečnému světu. Skutečný svět místo toho karikuje a to se mu daří velmi dobře. (04.12.2011)

OUTSTANDING!_______ [Introduction vs. Spoilers] Australia=> Osemročná MARY Daisy Dinkles s hnedým znamienkom na čele je dievčatko, ktoré vždy chcelo mať kamaráta čo by ju vozil na chrbte. Avšak Iba "Noblíci" (napodobeniny postavičiek z jej obľúbeného seriálu vyrobené z mušlí, orechov, strapcov, vylovených piatočných odpadkov) sú spolu s kohútom Ethelom jej jediným spoločníkom. Má rada sladené kondenzované mlieko priamo z plechovky a taktiež má indikátor nálady, ktorý našla v krabici s vločkami. Jej láskou je koktavý Popodopolous, chcela by žiť na hrade v Škótsku, mať deväť detí, dve kačky a psa Kevina. Otec Noel má záľubu vo vypchávaní mŕtvych vtákov, pracuje v továrni na pricvakávanie nitiek k čajovým vreckám a môže mať čaju koľko len chce. Jeho potomok rád ten s názvom "Earl Grey". Dedo Ralph smradľavý ako nakladaná cibuľa, člen Frankstonských ľadoborcov dráždi svoje bradavky v studenej vode a praví, že deti sa nachádzajú na dne pivového pohára. Matka Vera pri pečení rada počúva kriket a ucucáva sladkasté Sherry. Sused Len Hislop nemá nohy a trpí homofóbiou. MARY v knižnici prezerá Zlaté stránky a ako čas plynie, rastie do výšky..._______ New York=> Štyridsaťštyri ročný ateista MAX Jerry Horowitz, takisto obľubuje "Noblíkov" pretože žijú v presne vykreslenom a prepojenom spoločenskom usporiadaní, v neustálom súlade. Je členom anonymných prejedačov a má rád čokoládové hot dogy. Má svoju verziu ako sa rodia deti, päť dobre znejúcich slov (mazanie, brundibár, Vladivostok, banán, varle), upravený jedálny lístok: Pondelok-Glickove zemiakové placky, Utorok-Židovský slížový zákusok, Streda-Kapitánové slané rybie prsty, Štvrtok-Yentlove syrové kapsičky, Piatok-Kuracie nugety, Sobota (vlastné recepty)-Špagetové burgery alebo hydina s Coca-Colou. Zbiera vajgle, vsádza v lotérií a nikdy nepoužil kondom. Medzi jeho kamarátov patrí: ryba Henry (8.,9.,10.,), slimáky pomenované po slávnych vedcoch (Einstein, Newton, Hawking), papagáj menom Keks, jednooký kocúr Hal a napokon imaginárny pán Ravioli, ktorý len sedí v kúte a číta si. Suseda Ivy je tiež ateistka, varí dobrú nedeľnú polievku, ale je čiastočne slepá a občas v pokrme zanechá vlas. MAX otvára obálku a časom, rastie do šírky..._______Magická prízračnosť farieb a tvarov, všímavé detailné puntičkárstvo, chôdza po tenkom ľade, kde jeden breh tvorí smútok a druhý radosť, pravdivé a čo viac prirodzene emotívne vyrozprávanie sa asi fakt najlepšieho animátora akého som doposiaľ mal možnosť spoznať. Adam Elliot obchádza letargiu veľkým oblúkom a expresionistickým prútikom predostiera puto neobvyklého priateľstva, ktoré nemá konca kraja. Poviedkový hlas šteboce obšírne, niekedy až samoúčelne ale predovšetkým poeticky a rozprávkovo. Dale Cornelius nôti symfonicky čisté kryštály a dodáva tak celku účinný support. Ostatné si odkryte sami, stojí to zato. Ja som ohromený a už sa neviem dočkať ako "MARY AND MAX" raz pustím svojmu synovi/dcére... (17.01.2010)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)