Mary a Max

Je to vlastně takový celovečerní Harvie Krumpet, což je největší silou i slabinou Mary a Maxe. Je to totiž stejně skvělé, decentně vtipné a atmosférické jako Harvie. Na druhou stranu je Mary a Max velice jednoduše předvídatelný a člověk místy cítí, že neustálé opakování toho samého jaksi není ono. Kdybych před tím neviděl Harvieho Krumpeta, bylo by to za 5*. (15.07.2010)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Oči Mary Dinkle měly barvu jako zabahněné louže. Na svět přišla jako nehoda a zatím co snila o lepším životě, tak v New Yorku ve stejnou dobu se Max Horowitz….. Vezměte krátký jednoduchý příběh o touze dvou zvláštních lidí mít přátele a nafoukněte ho pro oživení příjemnou hudbou, veselou mimikou obličejů a černohumornou vatou do 90ti minut. Úžasná animace ,,stop motion“ ve smutném příběhu, který stojí za zamyšlení. PŘÁTELE SI NA ROZDÍL OD PŘÍBUZNÝCH VYBRAT MŮŽEME. A JÁ SI VYBRAL TEBE… . A tedy i za vidění. PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ * Víte že? Když už jsme u těch smutnejch příběhů – sháním práci!!!! Tak kdyby někdo náhodou…Ať není můj život stejně smutnej jako Mary a Maxe. (20.11.2009)

milá mary, milý maxi (ale i vy ostatní)... nemám sbírku noblíků, nemám rybičku ani kohouta, nemám (snad) žádnou duševní poruchu, nemám na čele žádné mateřské znaménko, nemám doma psací stroj ani valium, nikdy jsem nejedl čokoládu v rohlíku, nechodím na schůzky anonymních žroutů, nemám doma sherry na vaření (což musím napravit) a nemám souseda s agorafóbií (aspoň myslím)... přesto mě váš křehký, nápaditý příběh pobavil a dojal zároveň, jste jako amélie a forrest, jenže animovaní, ale s podobně dobrou hudbou v zádech... věřím, že si k vám zase jednou najdu cestu! 90% (02.03.2011)

Když vám ohyzdná plastelínová figurka s naprostou grácií a břitkým sarkasmem naservíruje do xichtu, jak to tady v podstatě všechno stojí za hovno, máte chuť pustit si pro rozptýlení něco o rakovině anebo plyn... Tento až kýčovitý animák posouvám svým dětem s výchovným komentářem: "Tak takhle to může vypadat, když budete srát tatínka." (22.03.2010)