Mary a Max

Nádherně úchylná animace - dokonale pasující k příběhu, ve kterém laskavá komedie plynule střídá depresi. Podivné přátelství malé ušlápnuté Mary z Austrálie a jejího amerického penfrienda, psychicky labilního pana Maxe Horowitze, nabídlo hodně nevšední, sladce hořkou podívanou. Já už jsem citově dost okoralá a filmy mě obvykle příliš nedojímají, ale těmhle ošklivým figurkám se to povedlo, rozesmály mě a chvílema mi div slza neukápla. Škoda mírné ztráty tempa po Maryině přerodu v ženu, pochmurnosti pak přibylo až příliš, ale stejně k páté hvězdičce chybí málo. Nevím, jak s českým dabingem, ovšem v původním znění jsou "Mary a Max" působivým zážitkem, malou emocionální atomovkou; temný animáč, co v žádném případě není určen dětem a už vůbec ne dospělým se sklony k sebevraždě! Drobná výtka pro výtvarníky: když padla otázka, proč staré ženy mají modré vlasy, zklamalo mě, že se ta barva na obrázku neobjevila:-). 86% (17.01.2011)

Život v kostce dvou labilních aspiků, lemovaný instantními pořekadly a lidovými pravdami. Tak nějak přímo, až prvoplánově podávané kondenzované mléko s časem ztrácí říznou chuť a málem začne nudit. Trošku horská dráha, kdy nahoru táhne audiovizuál, cynismus a sympaticky jednoduchý Max, dolu pak fascinace infantilními intermezzy, repetitivnost hýřící stereotypy a nijak uvěřitelná Mary. Jedna věc mě ale zarazila. Člověk asi někdy potřebuje banálním sdělením dostat přímou na solar. Možná opravdu právě proto prapůvodně vznikaly otravné putovní maily. Odpouštím ti proto, že nejsi dokonalá. Tahle věta mi protáhla nějakou ucpanou cévku v mozku (jsou v mozku cévy?) a nad hlavou rozsvítila žárovičku. Snad se mi usídlí hluboko v nevědomí. Byla by škoda o ní přijít. Už jen za tohle sdělení film stojí. (08.08.2011)

Omnoho viac ako komédia, je toto čistá melanchólia s prvkami depresie či pesimizmu. Je však natoľko milo podaná, že nemôžem inak iba skonštatovať, že toto je za poslednú dobu jeden z najlepších "animákov" pre dospelých, aký som kedy videl. Pre deti vzhľadom k poňatiu absolútne nevhodný, generácia "násťročných" ho vzhľadom k záujmom či zmýšľaniu taktiež len sťažka pochopí. Navyše ani neverím, že by ich to vôbec mohlo baviť ... (25.11.2016)

Nebýt normální je normální. Celovečerní debut obrazotvorně i literárně (film má obrovský knižní potenciál) nadaného Adama Elliota sice nic nového nekonstatuje, ale skrze univerzální pravdy v něm k sobě nacházejí cestu postavy natolik nekonvenční, že jsem měl neustále dojem něčeho nového a jedinečného. Třebaže asi ne natolik nového a jedinečného jako ti, kdo neviděli Elliotovy kraťasy, zejména Harvieho Krumpeta, jakousi zeštíhlenou verzi Mary a Maxe pro televizní obrazovky. Kde to jde a jak jen to rozpočet umožňoval, využívá Elliot lákadel „velkých“ filmů (přeostřování, komplikované manévry „kamery“, užití známé, nepůvodní hudby). Pro potěchu oka, zvlášť toho všímavého, byla přidána rovněž řada vtipných, občas vtipně nechutných detailů. Úmyslné nelíbivá, leč stejně jako hrdinové „svá“ animace nesedne každému a nejméně pravděpodobně dětskému divákovi. Na něj tahle melancholická tragikomedie ostatně necílí. S morbidní nadsázkou je nahlíženo na tak vážná témata jako alkoholismus, duševní poruchy, smrt (co nebožtík, to kandidát na Darwinovu cenu). Ale namísto depky se v – nikoliv jednostranně pozitivním – závěru dostavil onen fajn pocit, který dlouho nedokážete dostat z hlavy a marně pro něj hledáte slova. Nechávám tedy prstomluvy a jdu zkusit tu čokoládu v rohlíku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, Mahalik, czejny, Gereth, Ještěřák (06.02.2010)

Nelze popřít, že tohle osobité dílo má myšlenku posouvající ho okamžitě na vrchol dosavadní animované tvorby. Abychom ve filmu viděli takhle polopatě zobrazenou snad veškerou špínu a pachuť moderní společnosti (a to se tvůrci pro jistotu vrátili ještě o 30 let zpátky), na to není vyzrálejší divák zvyklý ani v přítomnosti Davida Lynche nebo Lanse Von Triera, natož pak když se vše děje v příběhu, který je určen primárně pro mladší publikum. A tady je právě jediný problém. Přestože se jedná o neskonale podnětný, pravdivý a originálně pojatý snímek, který kombinuje místy až depresivní atmosféru s humorným nadhledem snad tím nejlepším možným způsobem, jeho emocionální dopad je často tak vyumělkovaný a násilný, že jsem nad všemi těmi brouky, mrtvými ptáky a rybičkami, nekonečnými pohřby a enormní divností obou hlavních postav i já často jen nevěřícně kroutil hlavou. Ale co tvůrci chtěli říct, to také celkem jasně sdělili - hlavně proto zůstávají mé sympatie jednoznačně na straně filmu. (02.02.2014)