Mary a Max

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát. (18.11.2010)

[imdb: 8.2/10] | me: Rozprávka, ktorá nie je vlastne ani rozprávkou, skôr rozprávaním stvárneným v plastelínovom svete farieb, kde každý odtieň niečo znamená. Je to taká hravá štúdia dvoch zvláštnych životov, ktorá sa do človeka zarezáva a núti ho zamyslieť sa nad životnými hodnotami. Farebný filmík, ktorý je miestami zvláštne vtipný, úsmevný, citlivý ale celkovo veľmi jemný a osobný. Príjemné pozeranie, ktoré má čo odovzdať. (21.06.2011)

Černobílá pestrost kreslených kulis. Film, na který se dobře divá, který má srdce a emoce. Adam Elliot přistupoval k MARY A MAX s láskou a to v konečném výsledku představuje daleko větší význam, než když všechnu svojí práci věnovat pro komerční úspěch. V tom je největší kouzlo filmové práce. Výdělky filmů nezaručují skutečnou rozmanitost všech pocitů. (06.12.2012)

ZLÍNFEST Jako vyprávění o přátelství nesmírně silné a působivé, i když především proto, že v emociálně nejvypjatějších scénách film vybočí ze svého stylistického systému a je ve své podvratnosti nesmírně opojný; jako celovečerní debut trpí spoustou neduhů prvotin. Neschopnost stvořit soudržný filmový fikční svět, špatně rozdistribuované informace ve vyprávění, redundance v podobě voice-overu vysvětlujícího, co vidíme na plátně (obrazovce), snaha pojmout vše, ale nic pořádně, předvídatelné pointy a uchylování se k vyšlapaným kolejím, vtipnost založená na glosách, která ne vždy fungují, a vyloženě trapné vtipy s vyměšováním, které působí jako jedna velká křeč. Tyhle "prvotní nedostatky" bych byl schopen překousnout, protože jsem se výborně bavil i dojímal, kdyby si MARY A MAX určil, pro koho chce vyprávět - takhle se akorát znudí dětský divák a ten dospélý se nijak nerozruší. P.S. Téma netradičního přátelství snad bude mnohem lépe zpracováno ve VZHŮRU DO OBLAK, protože zatím doporučuji vrátit se ke KRAJINĚ PŘÍLIVU. Není totiž hezký pohled na to, jak se Adam Elliot motivicky vyčerpal, variuje svá témata do zemdlení a neovládá celovečerní formát. 7/10 (07.06.2009)