Chata v horách

A to se teď jako bude víc hulit, aby nám cenobiti nenakopali prdel?! Ono je to asi takhle, The Cabin in the Woods není ničím a zároveň je vším, co od prvních minut filmu očekáváte. Souběh všech příběhových linek je tak neurvalý, až to celý působí jako sprej proti rýmě - rychlý nástup účinku, ale za pár desítek minut toho máte zas plnou hlavu. Postavy a postavičky, charaktery, o ty tu vlastně vůbec nejde, Kristen Connolly má fakt pěkný oči, plus mínus nějaký prsa a zombies, to už dneska nikoho nerozhodí. Přesto zašel Drew Goddard za všechny předepsaný hranice vetšiny hororových subžánrů a v bláznivým dějovým slepenci, který funguje na principu Rubikovy kostky, dal divákovi do ruky otevřenou možnost složit si z předhozený šablony individuální celek. A když vám z toho nakonec nelupne v bedně, možná zjistíte, že Hellraiser pouští lesního ducha až za krajní meze. V době, kdy už je skorem nemožné přijít s naprosto neokoukaným příběhem, se míra originality měží odvahou překročiit vlastní stín (a nebrat se při tom smrtelně vážně). To se The Cabin in the Woods daří na slušných [final rate: 75%] (23.05.2013)

Jsou zde nepopiratelný plusy. Škoda jen, že to není zrovna TEN horor, co by děsil. Tenhle spíš, než že by děsil, tak baví. V kolonce žánru totálně schází pojem "komedie," možná snad i "parodie". Ale to nevadí. Protože takhle origoš zápletku už jsem dlouho neviděla a pak ten chlap, co hraje postavu vyhula, tak ten je naprosto jasnej. Hlavně jeho "You think I'm a puppet, ha? You think I'm a puppet! Gonna do a little... fucking puppet things?!" za zběsilého pohazování končetin, no to mě rozsekalo, geniální. Rozhodně nečekejte vážně se beroucí strašidelnej horror, spíš něco jako horrorovu recesi a skoro určitě se budete dobře bavit. (23.09.2012)

Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. (21.06.2012)

Nehorázná šílenost, kterou buď budete milovat, nebo nenávidět. Každej správnej fanda hororů si snad ale nepřál vidět nic jiného. Výborně natočený uragán hlášek, originálních nápadů a příběhu, který je příšerně WTF a nedává smysl, ale stejně vás dokáže napínat a překvapovat do poslední sekundy filmu. I přes pár zjevných nedostatků tak nemůžu jinak, než dát plný počet. Takhle dlouho už jsem si žádný horor neužil. (19.08.2012)

Joss Whedon je nejen v Hollywoodu, ale vlastně na celém světě pojem, co se týče scénáristické originality, srší nápady na všechny strany a když se mu povede něco dotáhnout do konce, je to často událost. A nebo taky ne, protože leckteré nápady dokáže zabít přímo fascinujícím způsobem. Jestli je něco na Chatě v horách opravdu zajímavé, je to právě námět, který spojuje starého dobrého Lovecrafta s moderními teenagerskými vyvražďovačkami a spoustou hororových rekvizit, celé to pak zastřešuje sympatickým nadhledem. Potíž je v tom, že Chata v horách je přeplácaná, nedotažená, osciluje mezi několika žánry, přičemž to, v čem je nejlepší, tzn. komediální poloha, se jako už ostatně tradičně na ČSFD v hlavičce neobjevuje. Drew Goddard nemá režijní zkušenosti a nejspíš ani dostatečný filmový cit na to, aby dal filmu nějakou fazónu, Whedonovy nápady pročesal a především tomu vtisknul atmosféru. Scény, které jsou potenciálně hororové, strach nevyvolávají. Ty, které mohou být napínavé, jsou uspěchané nebo promarněné. Ironické prvky sice fungují, ale mohly by být mnohem účinnější - takovému Samu Raimimu a jeho nejlepším kouskům se to ani nepřibližuje. Nakonec z toho vychází plichta, rozhodně se nedá říct, že by šlo o vyloženou ztrátu času. Na jedno podívání s Chatou v horách nemám nejmenší problém, ale vracet se k ní nebudu. Celkový dojem: 55 %. (01.12.2013)