Mother and Child

Jsem matkou, jsem i dcerou a nepřestávám rekapitulovat, co jsem dostala, co mi dluží, co dávám já a jaký dluh tu jednou zanechám. Co jsem pochopila je, že nikdy není pozdě věnovat někomu svůj čas. Je to dar, co se dárci i obdarovanému vyplatí. V Mother and child sledujeme i matku a dceru, co spolu nežily, navzájem se neobrušovaly, ale mají stejnou studenou krustu, naštěstí se záruční lhůtou, a ta jednoho dne povolí a pustí na svět laskavou a milující ženu, co se zaštítila před světem. Byla jsem dcerou, jsem matkou. Když už není komu vracet, pošlu svůj čas dál a poděkuju, že mám kam, stejně jako matky a dcery v tomhle úžasnym filmu. (31.01.2011)

Říkám si, což takhle se podívat na nějaký pěkný film s pěknou Naomi Watts, a zjišťuji, že jsem tenhle zapomněl okomentovat. Mother and Child je film, který nemá co nabídnout třeba teenagerovi toužícímu po krvavých přestřelkách a automobilových honičkách. Mother and Child je umě podané drama o rodinných vztazích prostřednictvím několika málo paralelních dějových linií - dialogy, emoce. Pokud myslíte, že by vás podobné téma zajímalo, vězte, že je zde zpracované velice dobře. Výrazné charakterové vlastnosti hlavních postav byly důvěryhodné a v dobrém slova smyslu (že se jim to dařilo jak mělo) mě rozčilovaly. (22.09.2013)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Hodně povedená filmová mozaika, které jako producent pomohl i mistr Alejandro González Iñárritu. Postmoderně roztříštěné drama s příběhy 3 žen: matky, její dospělé dcery a ženy, která si chce adoptovat dítě, zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jenže splynutí těchto dějových linií, kterého se dočkáme v poslední čtvrtině snímku, je přímo brilantní, a překvapí diváka tím, kolik vrstev, myšlenek a silných emocí nabízí. 80 % (18.06.2017)

Mozaika tří mateřských příběhů točících se kolem adpocí a následného hledání i nehledání. Je to klasická citová vydíračka, ale je natolik dobře obsazena, že se nedá hodnotit jinak, než nadprůměrně, protože jinak docela plytký scénář vytáhli herci v čele s Anette Bening do úplně jiné třídy, než do které by jinak patřil. 80% (01.04.2014)