Mother and Child

Film sa zo začiatku rozbiehal síce pomaly, ale celkom zaujímavo. Najskôr bol pohľad na rozličné životné príbehy zainteresovaných postáv, ktoré sa po chvíli začali na seba napájať a vytvorili úžasný celok. Páčilo sa mi zdôraznenie lásky matky k dcére a naopak. Hralo to na city. Je to vlastne ukážka života, ktorý je komplikovaný, ale aj tak nádherný..takisto aj o rozhodnutiach a skutkoch, ktoré môžu človeka trápiť. Herecké výkony taktiež výborné a prirodzené. Páčilo sa mi aj to, ako sa vyvíjali charaktery postáv..Celkový snímok vo mne zanechal hlboký dojem. (20.04.2013)

To bylo teda dráááma... Hvězdami nabitý film o celkem netradičním námětu - adopce dětí. Pustil sem si to díky celkem hodně vysokýmu hodnocení, Samuelovi a v neposlední řadě Naomi. Až na to první mě všecko potěšilo. To hodnocení je nějak podezřele vysoký. Jako jo, je to vážný film, proti kterýmu nic nemám, ale 85volťáků? Každý herec se do své role parádně hodí, ale ačkoli jich tamje hotová plejáda, tak mě nejvíc stejnak bavila Naomi. Její příběh nad ostatními tak trochu vyčnívá. Tak jak to u podobných filmů bývá, všecko se to spojí, všecko to do sebe zapadne na konci. Tak tomu bylo i tady. Vzhledem k tomu, že o adopci a o dětech vím kulový, dávám hezký 3*. (22.07.2015)

Smutná téma, navyše mne pomerne blízka. O hereckých výkonoch sa je škoda baviť, pre to existuje len jedno slovo - dokonalosť. Hlavne u A. Bening a N. Watts. Čo sa týka samotného príbehu a obsahovej skladby, prvá polovica bola geniálna, emotívne pekne podfarbená a s výborne rozohranými ženskými charaktermi hlavných postáv. Od G. Cukora to síce ešte malo ďaleko, no pre potreby uchopenia myšlienky to bohato stačilo. V druhej polovici a hlavne k záveru sa tu už málinko prejavila typická americká, násilná sentimentalita - útok na city diváka. Našťastie neišlo o nič hrozné, tá prvá polovica filmu bola taká výborná a mal som z nej v hlave toľko dojmov, že mi to ani moc nedošlo. Samozrejme, najviac sa mi páčili časti dejovej linky, ktoré sa venovali matke a adoptovanej dcére, časť o dvojici, ktorá si chcela adoptovať dieťa už nebola pre mňa až taká zaujímavá. No vzhľadom k pointe a uzavretiu príbehu bola potrebná, chápem. Silný nadpriemer. 85/100 (28.04.2017)

Neskutečné zpracování jednoho základního vztahu naší společnosti. Matka a dítě - čistě ryzí láska, láska kterou si nevybíráme ale je nám dána. Nemůže být asi nic horšího než nikdy (bohužel díky své blbosti) nepoznat své dítě a téměř po 40ti letech zjistit,že nedávno zemřelo. Díky bohu po sobě zanechala krásné dítě. Neskutečné, že existují lidé, kteří jako andělé ukáží člověku směr, jakým se vydat(v tomto příběhu je to nový přítel - později manžel 50tileté matky) i když tuto cestu často odmítáme ze strachu z bolesti...a proto si važme takových lidí jsou všude kolem nás. Tento film nyní patří mezi pár filmových skvostů, které jsem kdy viděla a dostalo se jim hodnocení vyšší než 4*. (10.05.2012)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)