Obsahy(2)
Kupte si smích Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře v jejich zábavném pořadu. (Česká televize)
Recenzie (33)
Další z televizních zábavných pořadů naší nedávné historie. Šaráda byla výjimečná v tom, že obsáhla poměrně krátkou dobu po revoluci mezi lety 1990 až 1996, vysílala se nepravidelně a měla jen dvacet jedna dílů. Je vždy dobré, když tvůrci ví, kdy se má končit. Jako mladý jsem Šarádu sledoval pravidelně. Byla tím lepším, co se v televizi v rámci zábavných pořadů vysílalo. Dvojka Šíp-Uhlíř dokázala povětšinou pobavit a rozesmát. Klasické doplnění písničkami mě nebavilo, ale patřilo to neoddělitelně k estrádnímu formátu. Dnes už bych asi byl více kritický, ale z tehdejšího pohledu to byly slušné tři hvězdy. ()
Z Hitšarády do Šarády. 1) Šíp a Uhlíř opouštějí svůj přisprostlý komunální více či méně trapný humor minulých Hitšarád a vytvářejí zbrusu nový pořad, plný přisprostlého komunálního více či méně trapného humoru. U hostů sázejí na osvědčené baviče či pěvce, s lehce alternativními pokusy je konec. Na první pohled tedy nic nového._____ 2) A přesto si nemohu pomoci, ale svobodné polistopadové poměry jdou jeich humoru více na ruku. Zásahy jsou trefnější, vtipy odvážnější a celkový dojem tedy výrazně lepší. Ono také začátkem devadesátých let byla spousta nových jevů k smíchu (dnes už často jen k pláči). ()
Spolu se současnou talk-show Všechnopárty nejlepší tvůrčí počin Karla Šípa, zesměšňování v našich zemích batolícího se kapitalismu baví stále i přesto, že se nejedná v žádném případě o komiku aktuální, kterou osobně uznávám víc. Jsem rád, že Česká televize zařadila během letních měsíců r.2010 tento pořad do svého programu. ()
Šarádu jsem měl ve svém mladém věku rád. Dnes už se na to dívám trochu jinak, ale i tak Šíp s Uhlířem vytvořili nesourodou dvojici, která dokáže i po tolika letech bavit a nebýt trapní. Nedávno jsem viděl Šarádu - speciál z roku 1997 (http://www.ceskatelevize.cz/porady/878640-sarada/29735212555-sarada-special/), kde se snažili tvůrci vybrat to nejlepší ze Šarády. K vidění byly scénky jako praní peněz přes bezdomovce, návštěva klasika - scénka Jediný hrobník od Shakespeara, scénka s ruským chlastometrem a scénka s Donutilem o mistru Janu Husovi. Slušný výběr, ale překvapila délka scének, ta byla opravdu veliká. ()
Dnes už bych z Šípova a Uhlířova humoru asi nebyl tak odvázaný jako tehdy, ale každopádně to byl poslední takový zábavný pořad, u nějž jsem se mohl smát. Šaráda byla sice permanentně nakloněna směrem do trapnosti, ale vysoko nad orgiemi trapnosti, které propukly po ní. Pokud si vzpomínám, obzvláště výborná byla scénka "orchestr", parodující tehdejší federální remcání slovenských politiků (to se ještě nevěřilo, že by Československo mohlo zaniknout) nebo Šípova "protestní jedlovka". Ti dva šli prostě do tehdejších společenských jevů opravdu vtipně. Šíp potom v podobných pořadech pokračoval sám, ale bez Uhlíře byl trapný jako Šimek bez Grosmana. ()
Reklama