Průvodce

Pro plný prožitek filmu jsem nejprve musel přijmout velmi těžko uvěřitelnou premisu, že mladý Japonec střední třídy dobrovolně přijme nečistou práci, a jako burakumin se odřízne od zbytku společnosti. Jistě, oficiálně jsou dnes již rovnoprávnými, ve skutečnosti však „oficiálně“ nic neznamená. Teprve takto vybaven, mohl jsem si naplno prožít nádherný příběh, který mě znovu přesvědčil, že Japonci umí vzít ty nejpodivnější témata a vybrousit z nich naprosto dokonalé filmové klenoty. Ještě nikdy jsem neviděl tak dojemné a smutné a přesto svým způsobem optimistické zpracování smrti. Navíc s výborně vkomponovanou a citově velmi silnou linií rozbitého vztahu rodiče a dítěte, která mimo jiné otvírá také otázku smyslu života. Jemné, poklidné, křehké, přesto i nenápadně excentrické, občas ochucené černým humorem. (27.11.2014)

Průvodce sice na sto hony zavání pečlivě vyváženou univerzalitou, snahou oslovit mimojaponské publikum a svěřit příběh do péče zaručeně fungující struktury, avšak to niktera nesnižuje konečný zážitek. Samozřejmé míšení černého humoru nejhlubšího zrna s jemnou lyrikou a jímavým rodinným dramatem vytváří směs, která je imunní vůči nadměrečnému sentimentu i zlehčování tématu. Scénami obřadu se daří přenášet důležitou životní filosofii, aniž by se plýtvalo prázdnými slovy a i jednoduchá symbolika zaručeně působí. Vše navíc korunuje slastná Hisaishiho smyčcová hudba. Nakonec vzniklo dílo, které se těžko pojmenovaným působením na afektivní stránku může zařadit mezi takové klenoty japonské kinematografie jako byl Ostrov či Legenda o Narajamě. Některé okamžiky tohoto filmu dosahují téže působivosti a úctyhodné pokory. (08.10.2011)

Docela milé japonské drámko, které se slušným nadhledem pojednává o přípravě na věčnost, kam všichni musíte. Já osobně plánuji nesmrtelnost. Docela rád jsem si rozšířil obzory a koukl se, jak taková příprava na věčnosti probíhá v zemi s největším počtem sebevrahů. U nás proběhne pitva, tělo samozřejmě pořádně oteče, proběhne vycpání slámou a mírná úprava obličeje, aby okruh nejbližších dotyčného člověka alespoň trošku poznal. Poté hurá do pece. To v Japonsku se tomu přikládá jiná váha, takže pokud mi to s tou nesmrtelností nevyjde, tak se rozhodně vydám umřít do Japonska. Abych pravdu napsal, tak jediné co na mě udělalo dojem byly veškeré obřadní rituály. Všechno ostatní, jako například osobní život a filosofické úvahy, to všechno šlo velkým obloukem kolem mě. Úplně nejvíce se mi líbil téměř závěrečný prostřih doplnění luxusní hudbou. Celkově ve filmu nespatřuji zázrak světové kinematografie. O žádný průser se ovšem taky nejednalo. Slabší 2*. (15.07.2013)

Taký obyčajný ľudský film o chlapíkovi, ktorý zhodou náhod skončí u netradičnej práci so zosnulými. Má to pomalé tempo, ale je to tak citlivo natočené, že to nenudí. Najsilnejší motív je ten o zmierení sa medzi synom a otcom, ktorý ho v detstve opustil. Aj keď k nemu dôjde až po smrti otca, tak finále je neskutočne dojímavé. Hlavný hrdina je sympaťák, takže nebol problém mu od začiatku fandiť. Zaujmú aj všetky ostatné postavy. jeho žena, pred ktorou dlho tajil svoju novú prácu, jeho málovravný šéf, kolegyňa s tragickou minulosťou a pár ďalších ktorých malé príbehy sú rovnako pútavé ako ten hlavného hrdinu. Rozhodne zaujmú aj samostatné obrady, ktoré sa úplne líšia od tých našich. Pekné je, že napriek tématike v ktorej sa často postavy stretávajú so smrťou, má film pozitívne vyznenie, ktoré zlepší náladu. Takže dávam spokojných. 8/10. (16.07.2019)

Obyčajne filmy s voľnejším tempom a jednoduchším dejom majú tendenciu skĺzavať k nude. To však nie je tento prípad. Snímok pozitívnou a nenútenou formou uvedie diváka do sveta japonských tradícií, zvyklostí a rituálov, predovšetkým tých pohrebných. Neviem do akej miery spoločenský a rodinný život vo filme zohľadňovali reálny stav, pokiaľ by sa na to dalo spoľahnúť, tak v modernej japonskej spoločnosti by to znamenalo ďalší výraznejší príklon k západnej kultúre. Emotívna stránka si tu tiež ide svojou vlastnou, nevyšľapanou cestičkou, zo začiatku žiadna sláva, ale s každou minútou bez prestávky naberá na sile, aby potom ku koncu, za doprovodu nádhernej hudby, zaplavila diváka sladkou vlnou príjemných pocitov. To by neboli Japonci, aby neprišli s nejakým nápadom a ku koncu z pointy niečo nevytĺkli. Veľká spokojnosť. 85/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (17.04.2015)