Průvodce

,,KDYŽ TAK NAD TÍM PŘEMÝŠLÍM, VEDL JSEM TAK VŠEDNÍ ŽIVOT“..... /// Zvyknout se dá na všechno. I na mrtvá těla. Jen nesmíte natrefit na to ,,špatný“ (to by se pak jeden poblil.) Jinak se tu samozřejmě jedná (ve vší vážnosti) o poetiku rituálu k oživení těla a zajištění posmrtné krásy. Tragédie úmrtí versus obřad plný klidné a precizní práce. Právě ten je silnou částí filmu. Osobní starosti, usmíření a odpuštění mě moc neberou. Stejně jako nevnímám žádný filosofický (ani jiný) podtext. Až to přijde, prostě mě jen spalte! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ladič – pijan a hraju na čelo (NETÝKÁ SE spíš pijanů než ladičů a těch, co na čelo hrajou před zavíračkou na stole.) 2.) Říká se o mě, že jsem v pálení věcí dost dobrej. 3.) Neumím přečíst kamenný dopis. 4.) Zjistím, že s každý práce se dá donést něco domů. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.04.2011)

Asijskou kinematografii mám moc rád, protože vždy něčím překvapí a "Průvodce" není vyjímkou. Výborný film s poutavým námětem, krásnou hudbou a kamerou a v neposlední řadě plný zajímavých a přirozeně zahraných postav. Výborný námět se nesnaží diváka citově vydírat (i když pár částí je hodno použití kapesníku) a ze začátku je film dokonce i velice příjemný a nebýt pár pomalejších míst, šel bych s hodnocením ještě výše. Velice povedený film. (26.03.2011)

Filmové pohlazení z Japonska s nádhernou hudbou, téma přípravy na poslední rozloučení se tvůrci chopili přesně tak, jak bych od Japonců očekávala, citlivě, s úctou k člověku i k tradici, zdvořile a s jemným humorem. Masahiro Motoki si mě omotal okolo prstu během prvních minut, po návratu do rodného městečka získal práci mrknutím oka, jen tak nějak netušil, na co vlastně kývnul.. Moc krásný kousek, u kterého si cením jak námětu, tak zpracování a zejména pro celkové pozitivní vyznění.. Poklona, bylo mi potěšením.. (28.10.2019)

Docela milé japonské drámko, které se slušným nadhledem pojednává o přípravě na věčnost, kam všichni musíte. Já osobně plánuji nesmrtelnost. Docela rád jsem si rozšířil obzory a koukl se, jak taková příprava na věčnosti probíhá v zemi s největším počtem sebevrahů. U nás proběhne pitva, tělo samozřejmě pořádně oteče, proběhne vycpání slámou a mírná úprava obličeje, aby okruh nejbližších dotyčného člověka alespoň trošku poznal. Poté hurá do pece. To v Japonsku se tomu přikládá jiná váha, takže pokud mi to s tou nesmrtelností nevyjde, tak se rozhodně vydám umřít do Japonska. Abych pravdu napsal, tak jediné co na mě udělalo dojem byly veškeré obřadní rituály. Všechno ostatní, jako například osobní život a filosofické úvahy, to všechno šlo velkým obloukem kolem mě. Úplně nejvíce se mi líbil téměř závěrečný prostřih doplnění luxusní hudbou. Celkově ve filmu nespatřuji zázrak světové kinematografie. O žádný průser se ovšem taky nejednalo. Slabší 2*. (15.07.2013)

Takmer rituálny japonský film, plný odtabuizovaného pohľadu na telo človeka po smrti. Vznešene dôstojný a ľudský, plný vzácnej, priam estetiky krásnej služby nebohým. Škoda, že bol zdôraznený iba prirodzený rozmer. Majúc hlbší duchovný zásah, bol by dokonalý. Nemáme predsa iba telo.... Vynikajúci podrobný komentár v Aidan-ovom deníčku. (22.11.2011)