Raňajky u Tiffanyho

Roztomile hloupoučká a naivní Audrey Hepburn aka Holly Golightly, která svého půvabu značně využívá, a sympaťák George Peppard aka Paul Varjak rozehrávají úžasný romanticko-dramatický komediální příběh, jehož některé scény zůstanou v divácké paměti dlouho zaneseny (např. večírek u Holly v bytě; Holly zpívající v okně; opilost; vyhození kocoura;...). Díky vynikajícím hereckým výkonům (zejména Audrey), perfektní lokaci a dokonalé hudbě, má Snídaně u Tiffanyho úžasně sladkou chuť. Snímek má atmosféru, dobré dialogy, ideální stopáž, zajímavý příběh a je jako by stvořen pro oddech a sklenku vína. (29.07.2010)

Film který se v podstatě celý točí okolo jediné postavy - Holly v podání Audrey Hepburn. Na její postavě snímek stojí, ale bohužel taky i padá. Audrey je sice krásná holka, ale po naivní princezničce z Prázdnin v Římě jí sobecky sebestřednou polétavici už prostě nežeru a zkrátka se mi do té role moc nehodí. Možná je to jen můj osobní předdeterminovaný názor, ale je to tak. Co mi taky dost chybělo je nějaká pořádná zápletka. Celou dobu tak v podstatě jen sledujete, jak Audrey kalí nebo blbne, ale nic zásadnějšího se za tu dobu nestane a komické postavičky jako nasraný Číňan, srabovitý brazilský politik nebo prasečácký obarvený milionář to taky nezachrání. Od Capoteho jsem teda čekal trochu víc. Hlavní mužská postava mi vedle rozlétané Audrey navíc přišla hodně nevýrazná a všechno tak musel zachraňovat její úžasný kocour. Tentokrát to bude za 3 a 1/2. (15.04.2007)

S odstupem času a po několikanásobném zhlédnutí jsem dospěl k názoru, že na dnešní poměry se jedná jen o běžnou (takových jistě bylo víc) melancholicky hořkosladkou konzervační komedii z vyšší společnosti, která místy i značně nudí, bohužel. Jedna či dvě vtipné scény, za 115 minut je sakramentsky málo..Film vlastně líčí jeden velký sen o jednou velkém bohatství, obraz americké smetánky s režisérovým ironickým pohledem, to vše v nádherných barvách, elegantním světle, drahých róbách, na druhou stranu však odhaluje i jakousi vnitřní chudobu této snobské společnosti. Kultovní a nejspíš i nejznámější role božské a okouzlující newyorské playgirl Holly à la Paris Hilton to jistě byla, ale zároveň nutno podotknout ne její nejlepší. Podmanivá hudba - titulní oscarová "Moon River", choreografie gagů a některými pasážemi, viz scénu před luxusním klenotnictvím, dělají z tohoto filmu však oprávněný kult... (13.05.2006)

"Odtud ke dveřím by ti to nemělo trvat dýl než čtyři vteřiny. Dávám ti dvě." Já tedy v podstatě nesnáším slečny, který si na večírcích proplachují játra ve whisky, pročišťují plíce cigaretovým kouřem a neustále hledají bohatýho sponzora. Jenže Lulame alias Holly prostě neumím nemilovat. Té bych nadšeně dělal Fredíka nebo kocoura. Zatím se však jenom dívám, baví mě to a najednou mi ani snídaně před výlohou Tiffanyho nepřipadají divný. Vždyť kde se dá lépe posnídat, když k tomu hraje jedinečný Moon River? (03.03.2019)

Koktejlová bríza s letmými doteky zakaboněných spodních proudů, která dokáže být úžasně vstřícná, jiskrná a vitální, ale také úžasně statická a... letální. Buďte však bez obav, pozitiva (při překousnutí standardizovaných romantických patálií) převažují, třebaže jsem se vzdor očekávání zrovínka blahem netetelil. Audrey je (jak jinak) zlatíčko, drahoušek, je nepřekonatelně okouzlující/protivná (dle potřeby) ve všech hereckých polohách, zato "cylona" George Pepparda by v jeho podání rigor mortis zastala i figurína z výlohy Davidova fotbalového tajemství a jeden by nepoznal rozdíl. Lví podíl na dnes již prověřené klasičnosti má kromě Audrey sem, Audrey tam i akademicky oštemplovaná Manchiniho hudba, která dá posluchači možnost napojit se přímo z prchavé měsíční řeky... Ovšem Rooney aka pitvořivý Japonec? No comment. (07.03.2009)