Jak se staví sen
Obsahy(2)
Oblíbený pořad Jak se staví sen – zajímavé, často i nečekané bytové proměny a lidské osudy, které nejsou jako z románů se šťastným koncem. Diváci mohou sledovat zajímavé proměny bydlení. Nejde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, nebo dokonce o změnu životních postojů. V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých několika dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, budou to vůbec designéři schopni zvládnout za tak krátkou dobu? Pojďte stavět sny! (TV Prima)
(viac)Recenzie (140)
Obvyklá koncepce pořadu, kdy se pod rukama zkušených designérů staré a nevzhledné mění na moderní a vkusné (jak pro koho). Na tom by nebylo nic špatného, kdyby mě však tolik neodrazovalo obsazení a zpracování vůbec. Moderátor Pavel Cejnar mě svým hulákáním do ampliónu začal okamžitě iritovat a když jsem zjistila, že tuto metodu bude aplikovat každý díl, antipatie vzrostly. Navíc většina z designerského ansámblu je mi vrcholně nesympatická a jejich vyjadřovací schopnosti mnohdy vyvolávají skepsi ohledně inteligenční úrovně. Nelíbí se mi ani způsoby, jakými se zbavují nepotřebných věcí. Jejich rozkopání, rozmlácení a shazování z balkonu sice možná je atraktivní pro kameru, ale jen posilují celkově "buranský" dojem z pořadu. Žoviální, vzájemně se popichující mužský a ženský voiceover už raději ani nezmiňuji... ()
Jednou za čas mě popadne nadšení a podívám se na to. Jenomže po hodině trapných keců neobyčejně trapnýho moderátora (zajímalo by mě, jestli si ty trapný repliky vymejšlí sám) moje nadšení značně opadně. Zvlášť když za tu dlouhou dobu trvání tohohle pořadu se mi líbily - ano, pozor - přesně dvě proměny. Vždycky mě dorazí naprostá nepraktičnost a (podle mě) i dost často nevkus... No, co se dá dělat, každej jsme jinej. ()
Neskutečná retardace a patos. Základ je vybrat nějakej sociální případ, ideálně rozvedená matka samoživitelka s postiženým dítětem, která bydlí v nějaký díře a která splácí exekuce po svém otci alkoholikovi a gamblerovi. Té by sice stačilo pár kusů slušného nábytku z nábytkové banky a lednička, pračka a sporák z druhé ruky, to se ale divákovi blbě prodává a navíc Oresi, Gorenje a Asko se potřebujou blejsknout svou novou modelovou řadou kuchyní, spotřebičů a nábytku. Tak se ze čtyř místností vyberou dvě, které se asi za osm set tisíc prvotřídně a zbytečně přehnaně luxusně zrekonstruují. Potom ještě velkoryse paní Ludmile nabídnou, že kdyby nevěděla co s dvěma sty tisíci, tak si může dle designových návrhů zrekonstruovat i hajzl a koupelnu. A jestli na to nemá, tak jí partner Home Credit nabídne výhodný úvěr. Takže by za cenu jedné kuchyně a jednoho obýváku mohli sto potřebným rodinám koupit novou pračku nebo deseti rodinám udělat "normální" rekonstrukci, ale to by přišli o jímavé záběry, jak paní Ludmila proskočí balícím papírem, slzí a nepoznává svůj byt... 0% ()
Skoro pokaždý přestavují, rekonstruují a designují byt/dům dvě individua(co si říkají designéři, ale vůbec to neumí) lidem, kteří to nepotřebují. A za trest dostanou černou kuchyni na stáří, nepraktický postele, nulový úložný prostory, ale zato "pěkně" vystajovaný a drahý. Ještě, že to ta rodina dostane zadarmo. Jak se říká, darované přestavbě na skříně nehleď. Zdlouhavé, nezajímavé, nedává to rady, není to pro obyčejné lidi, ale mimozemšťany, moderátora bych zatkla a nechala to moderovat Vildu. Bydlení je hra je oproti tomuhle o dva levely výš (alespoň). ()
Prve serie s Cejnarom boli neskutocne zabavne a prerabky izieb boli vzdy zaujimave aj ked mi stylom nie vzdy sadli. Proste taka standardna relacia o prestavbe jednotlivych miestnosti okorenena zabavnym humorom. Bohuzial akonahle nastupila ako moderatorka Nergesova, tak sa dost vyrazne zmenil cely format a ja som vydrzal sledovat len jeen diel. V skratke by sa to dalo premenovat na Modre z neba stavia sen. Proste namiesto humorneho pristupu sa zacalo citovo vydierat. Namiesto obycajnych ludi, ktori si nevedeli poradit s prestavbou sa zacali vyberat kripli, chudaci alebo aspon smrtelne nemocni bez prijmu. Stopaz sa dvojnasobne natiahla, aby sme si v prvej polovici mohli poplakat nad ich smutnym osudom a potom sa na chvilu ukazala aj samotna prestavba behom ktorej sa neustale muselo pripominat ako sa ti chudaci budu mat konecne dobre. Na podobnom principe nedavno spustila relaciu Šťastný domov aj Markiza. Evidentne si tento pristup svojho divaka najde. Ale ja som nasraty, ze mi dojebali moju oblubenu zabavnu relaciu. Z toho citovo vydierackeho pristupu sa mi chce zvracat. Stare serie su za 4* a nove za odpad. ()
Reklama