Pre moju sestru

Příběhy s podobným poselstvím jedině kvituji a respektuji, ale tenhle ambiciózní kýč mě za srdce bohužel příliš nechytl. Cassavetes má dobře napsaný scénář, kde promyšlené časové skoky zvýrazňují hloubku i emocionální stopu, kterou za sebou až existenciálně pohnutý vztah ústředních postav v průběhu děje zanechává, ale jako režisér tenhle povrchní humanista nudí - film nejenže probíhá i končí naprosto očekávaně, ale hlavně se zdá, že drží pohromadě pouze zásluhou procítěných hereckých výkonů. Vše ostatní je sice velice profesionální a dojemné, ale nikoli oním osobním, realisticky-uměleckým způsobem jako v případě Lasse Hallstroma, nýbrž strojově, samoúčelně a zcela neosobně. Škoda... 65% (07.11.2015)

Komentář bude obsahovat náznaky SPOILERŮ! A bude se chválit… Po zážitku z filmu An American Crime jsem si pustil další drama. A opět mě dostalo na plné čáře. A prakticky ze stejných důvodů. Jednak ten film opět nenabízí jen jeden "správný" pohled na danou věc, ale hned několik. Ze strany matky, která udělá cokoliv, jen aby její dítě neumřelo. Dokonce upřednostňuje umírající dceru a nutí tu zdravou (která byla "vyrobena" jen proto, aby ji zachránila) aby podstupovala různé testy a darovala krev, či kostní dřeň. Poté tu máme stranu nemocné sestry, kterou už ty věčné nemocniční procedury nebaví a přeje si jen jediné - umřít. Ale jak to říct matce, když vás neposlouchá? Jedině přes zdravou sestru (třetí úhel pohledu), která na matku podá žalobu, aby sestře pomohla umřít, protože ji o to požádala. A i když zde uslyšíte nepřeberné množství argumentů ze všech stran, tak finální rozhodnutí je na vás. Film neříká, jestli to rozhodnutí je správné nebo ne. I když jsem v průběhu filmu nebo na konci nebrečel, tak se mi tento film dost líbil. Jak jsem včera chválil Ellen Page, tak dnes musím vyzdvihnout Abigail Breslin. Podat takovýhle výkon ve 13 letech? Mít klobouk, tak smekám. Ze Sofie jsem byl (mírně řečeno) v šoku, protože když jsem podíval do její filmografie a zjistil jsem, že ona byla ta Eloise v hotelu… musím říct, že ušla velký kus cesty. A Cameron? K té snad nemusím nic dodávat. Tu matku jsem jí žral po celý film. Jako třešničku na už tak dost povedeném dortu zde máme Aleca Baldwina, který využil bezchybně prostor, který zde měl. Tady neváhám ani vteřinu nad hodnocením. (22.04.2010)

Nebudu se s nikým hádat o tom, zda tento film atakuje city divákovy prvoplánově, či ne.. samozřejmě, že ano. Pokud vás však film zastihne v náladě, kdy jste schopni to akceptovat a přehlédnout, dostane se vám na americké poměry příjemného dramatu, ve kterém exceluje nikoliv Cameron Diaz, nýbrž Abigail Breslin. (06.04.2010)

Hned po zhodnocení jsem mrkla na filmografii Nicka Cassavetese a musela jsem se pousmát, z tříhvězdičkových hodnocení mi u něj roste pěkný panelák bez výklenku :-) Je to prostě ryze průměrný režisér a tento film se v jeho filmografii nijak nevymyká. Bavila mě jen Joan Cusack a linie u soudu, zbytek byla klasická hra na city, která na moje slzné kanálky vůbec nezapůsobila. (14.05.2014)

Na můj vkus tenhle film ke konci moc tlačí na pilu a emocionálně vydírá stylem "panebože, podívejte na tu umírající holčičku, jak je moudrá!". Přiznávám, na mě to zabralo. Což ale neznamená, že to filmu přičítám k dobru. O něco víc se mi líbila sofistikovaná první polovina filmu, která se věnuje postavě té mladší sestřičky (Abigail Breslin) a jejího boje za to, aby rodiče přestali zneužívat její tělo k záchraně svého dalšího dítěte. Opravdu se mi tu líbilo to netradiční pojetí už tolikrát viděného příběhu rodiny, která je traumatizovaná těžkou nemocí jednoho ze svých členů. Druhá polovina patří spíš starší sestry, která trpí leukémií. A na ní není netradičního vůbec nic. Ani u jedné se ale nebudete nudit, protože jak režie, tak herci jsou tu výborní. A chválit tentokrát překvapivě budu i Cameron Diaz, která dokázala dát roli umanuté, zatvrzelé, chvílemi i nepříjemné, ale přesto milující matky od rodiny opravdovou hloubku. (29.05.2011)