Pre moju sestru

Popravdě ani nevím, co k tomu napsat. Silné, smutné, ale pěkně odvyprávěné. Díky Cassavetesovi ve filmu narazíte jen na minimum kýčů, což je u těchto snímků docela ojedinělé. No herci super, hudba super, scénář mohl být ještě o chlup lepší, ale taky to není žadná katastrofa, takže když opomenu, že jsem po dlouhém emocionálním nátlaku stejně nakonec podlehl a u zavěrečného projevu u jezera uronil asi 1 slzu (no možná i 2 slzy), tak není moc co řešit a moje hodnocení jsou 4 velmi silné hvězdičky. (28.01.2010)

Na můj vkus tenhle film ke konci moc tlačí na pilu a emocionálně vydírá stylem "panebože, podívejte na tu umírající holčičku, jak je moudrá!". Přiznávám, na mě to zabralo. Což ale neznamená, že to filmu přičítám k dobru. O něco víc se mi líbila sofistikovaná první polovina filmu, která se věnuje postavě té mladší sestřičky (Abigail Breslin) a jejího boje za to, aby rodiče přestali zneužívat její tělo k záchraně svého dalšího dítěte. Opravdu se mi tu líbilo to netradiční pojetí už tolikrát viděného příběhu rodiny, která je traumatizovaná těžkou nemocí jednoho ze svých členů. Druhá polovina patří spíš starší sestry, která trpí leukémií. A na ní není netradičního vůbec nic. Ani u jedné se ale nebudete nudit, protože jak režie, tak herci jsou tu výborní. A chválit tentokrát překvapivě budu i Cameron Diaz, která dokázala dát roli umanuté, zatvrzelé, chvílemi i nepříjemné, ale přesto milující matky od rodiny opravdovou hloubku. (29.05.2011)

Komentář kromě SPOILERŮ obsahuje i myšlenky svědčící, že Subjektiva nedojímají umírající děti. Není tomu tak, dojímají ho i umírající dospělí. Nedojímá jej tento film. Člověk by se s radostí rozhovořil o citlivosti, s kterou Cassavetes zpracoval téma dívenky, jež už nechce rozdávat kusy svého těla na zachraňování starší sestry. Je ovšem otázkou, k čemu že to byl režisér citlivý. K tématu jistě ne, neboť pocit: "Ach ta, dívenka tak krásně umírala, smrk, a to bylo tak krásný, když nakonec bylo po ní. Fňuk. Taky bych chtěla, aby moje holčička dostala rakovinu, brek," který film vyvolává, by neměl patřit k emocionální výbavě člověka s rozumem i srdcem na správném místě. Nedůvěřivec zase bude mít problémy s rozhovory typu: "Ach sestřičko, já tě mám tááák ráda, ale tu ledvinu ti nedám a ty umřeš. Tady máš pěknou pusu, mám tě tááákhle ráda," "To je v pořádku, já bych ji snad ani nechtěla (ledvinu, ne pusu), já vím, že mě miluješ, a já tebe taky strašně miluju," "Holky moje, vy jste zlaté, vy se tak milujete, to je krása.." Nějaké to zaskřípění v rodinných vztazích se zpočátku sice objeví, ale odplaví ho dojetí fabrikované dle vzorkovníku hudby Hollywood Melancholy (2005-2010). Harmonii americké rodiny prostě nemůže rozrušit vůbec nic a divák to ví od počátku. Našla by se i řada dalších prohřešků, která vážné téma ponižuje na sladkobolný kýč, ale já na sepsání toho seznamu nemám. Tak tedy jen poznámka na okraj: v americkém soudnictví vítězí ve sporech ten, kdo více dojme soudkyni. Slabé **. (08.03.2010)

Po dlouhé době film, který mě donutil brečet hned od začátku. Pokud má někdo slabou povahu a rojí slzy u každého romantického filmu, tak doporučuji na tento film nekoukat. Hodně emočně založený film, který posadí na prdel snad každého. Po dlouhé době musím pochválit Cameron Diaz, protože zahrála svoji roli moc pěkně a do filmu mi sedla na 100%. Chválu si nezaslouží jen Cameron, ale všichni herci, kteří se ve filmu objevili. Každý herec zvládl svojí roli na výbornou. Solidní děj a dobře myšlený příběh. Tento film ukazuje svět takový jaký ve skutečnosti je...10/10 = 100% (04.02.2010)

Od Nicka Cassavetese jsem dosud viděl jen dva snímky a přiznám se, že jak u Zápisník jedné lásky tak i u Je to i můj život jsem měl slzy na krajíčků. Nick se pustil do hodně smutného a citlivého tématu a zvládl vše bravůrně. Průběh zákeřné nemoci byl vykreslen hodně citlivě a divák vše neuskutečně prožíval s hlavní hrdinkou. Až na Cameron Diaz nemám co vytknout. Cameron nikdy nebude můj šálek čaje, ale precizní režie, námět a provedení i tenhle malý nedostatek přebije. (07.02.2010)