Temple Grandinová

Říkejte mi cynik, ale obyčejně na mě filmy, které se diváka snaží "vydírat" zas tak moc nepůsobí. Nemůže za to ani tak stav hlavního hrdiny, ale většinou scénář a režisér, kteří často derivují filmový jazyk jen na ono postížení. Tentokrát ale tleskám HBO a tleskám Claire Danes, protože k postavě Temple Grandin přistoupili citlivě, bez přílišné glorifikace a snažili se rozvést a ukázat chování autismu bez toho, aby byl divák tlačen k jakýmkoli soudům. Teda určitě ne tak okatě jak to mnohdy dopadá. Film tedy dostal jakousi "lehkost", a věnoval se tomu, co bych od takovéhoto typu autobiografie čekal. No a výkon Claire Danes, o tom je zbytečné cokoli psát, protože je prostě vážně skvělý. Kéž by televize točili více takových filmů. Možná bych se pak na ni i občas podíval. Nature is cruel, but we don't have to be. (05.03.2011)

Příběh tak bizarní, že by ho nikdo snad ani nevymyslel. Přesně využitá obrazová stránka, která ilustruje ujeté vnímání hlavní představitelky. Mimochodem, dost obtížně stravitelné, protože ona je fakt jiná. Chová se nepříjemně a cizorodě. Fajn, to je v pořádku, člověk by měl být schopný srovnat se i s něčím hodně zvláštním. A i když jí přeji, že nakonec prošla mnohými dveřmi a dokázala víc než většina lidí bez "postižení", tak film o ní je spíš jen ilustrace amerického snu: Když se snažíš, dokážeš cokoliv. Motivační záležitost, která nejspíš přece jen uhlazuje hrdinčino projevování se a způsob, jak komunikuje, aby to ve finále bylo stravitelné pro všechny. (21.04.2014)

Využívanie svojho autizmu na manipulovanie ľudí, a ako veľmi jej záleží na zvieratách. Hnus! http://www.all-creatures.org/articles/ar-templegrandin.html, http://www.all-creatures.org/articles/ar-temple.html, http://annamannucci.blogspot.sk/2010/02/marc-bekoff-contro-temple-grandin.html Recept na úspech: tell people good things about their bad habits and they will love you. Novinka - nezáleží na tom, koľkými nálepkami sa oblepíš "humane", "ethical meat eater", "compassionate carnivore" úmyselné a zbytočné vraždenie a samotné vykorisťovanie nimi neospravedlníš. Tvrdiť o sebe, že máš rád zvieratá, pričom ich zabíjaš (či platiť druhým za ich zabitie) je rovnako padnuté na hlavu ako keby Hitler vyhlásil, že má rád židov. Jasné, že je lepšie netýrať zvieratá, než ich týrať. Ale čo tak vcítenie sa do ich kože? https://www.youtube.com/watch?v=S6Umh1BlHZs Žiadna žena by sa neuspokojila s tým, keby jej tyran povedal, že ju už mlátiť nebude, ale znásilňovať ju stále bude. Či je niečo humánne, sa najprv zamysli, či by sa ti páčilo, keby niekto na tebe robil tie veci. Skutočne rozumný človek so srdcom by nedokázal súcitiť so zvieratami a pritom ich zabíjať, jesť. (03.02.2015)

Film měl našlápnuto na víc, protože v sobě nese hezké poselství a obsahuje nejméně 2 dobré postřehy o působení na chování savců, tedy nejen dobytka, ale i lidí, obecně. Bohužel však film pracuje s divákem jako s primitivem, kterému je třeba všechno stokrát vysvětlit a dvěstěkrát názorně ukázat. Celé to nakonec shodí patetický závěr s účastí hlavní hrdinky na konferenci, který má na svědomí sešup z původně zamýšlených 4 hvězdiček na 3. Já fakt nevím, proč musí každý druhý druhý americký film končit veřejnými projevy. (21.11.2021)

Hnula mnou! Temple, myslím. Mluvila o dveřích. Že jsou to vchody do jiných světů. "... a kam odcházejí?" Do nebe. Nezvykle pojatý film o ženě, která viděla svět v osách, procentech a pravítkách. Líbilo se mi to načasování, drajf, úcta a pocit, že jsem jen já a Temple. Temple a já. Krom Danesové, která předvedla neskutečný výkon plný bolesti, mě zaujal mentor (D. Strathairn), který dovedl Temple k uvažování, navedl ji na cestu a ponechal osudu. Samotnou. A její řeč pronášená při závěrečném sprintu mezi obdivem a lítostí, mě zanechala v mlčení, s mrazením v zádech. A tak si to taky chci uchovat v paměti. Ohromná věc! (12.09.2010)