Temple Grandinová

"Dobytek chováme, protože ho jíme, jinak bysme ho nechovali v takovém množství. Dává nám maso, a tak bysme se k němu měli chovat s úctou." Ano ano ano! Chtěla bych víc takových myšlenek ve filmech, na internetu, ve veřejném prostoru, v životě, všude. Třeba si z toho aspoň někdo něco vezme. Ve filmu bylo hezky vidět, jak některé tehdejší názory na autismus jsou dnes už překonané. A taky že i když děláte s dobytkem celý život, stejně můžete o dobytku vědět velký kulový, když jste totální zabedněnec se spoustou předsudků. (15.01.2019)

Ach ne, další film, který si schválně pohrává s Vašimi city, každou minutou se snaží zapojit Vaše emoce a věří, že slzy diváků v poslední scéně mu přidají v ratinzích. A ono to sakra funguje, Vy se tomu příběhu prostě radostně oddáte, trpíte a skáčete radostí společně s Temple i jejími blízkými. Přitom na autismus už sázelo tolik snímků, nejen Rain Man a Forrest Gump. U pojetí Micka Jacksona oceňuji hlavně ten pohled na pocity rodiny postiženého člověka, na jejich zmatek, bezmeznou snahu pomoci, jež zůstává často bez odezvy, bez pochopení. Absolutně nezapomenutelné zůstanou i herecké výkony snad všech účinkujících i skvělé animace přibližující myšlenky Temple. Jen desetinu hvězdičky bych strhla za to, že se příběh zdaleka vyhýbá faktu, že většina autistických dětí bohužel takhle dobře nedopadá. Ovšem to už je třeba výzva pro jiný snímek... (25.08.2011)

Hnula mnou! Temple, myslím. Mluvila o dveřích. Že jsou to vchody do jiných světů. "... a kam odcházejí?" Do nebe. Nezvykle pojatý film o ženě, která viděla svět v osách, procentech a pravítkách. Líbilo se mi to načasování, drajf, úcta a pocit, že jsem jen já a Temple. Temple a já. Krom Danesové, která předvedla neskutečný výkon plný bolesti, mě zaujal mentor (D. Strathairn), který dovedl Temple k uvažování, navedl ji na cestu a ponechal osudu. Samotnou. A její řeč pronášená při závěrečném sprintu mezi obdivem a lítostí, mě zanechala v mlčení, s mrazením v zádech. A tak si to taky chci uchovat v paměti. Ohromná věc! (12.09.2010)

Tahle žena to neměla nikdy jednoduché. Do čtyř let vůbec nemluvila, nesnášela lidské objetí, neprojevovala skoro žádné emoce a měla prostě svůj svět, naprosto odlišný od toho našeho. A i když byl u ní diagnostikován autismus, dokázala to, co je s touto nemocí skoro nemožné. Zařadit se do společnosti, vystudovat univerzitu, vymyslet spoustu zlepšovacích návrhů a v rámci možností vést plnohodnotný život. Temple Grandinová v podání skvělé Claire Danes nás za těch zhruba 100 minut trvání tohoto filmu přesvědčila o tom, že i když Vám osud přichystá nejednu těžkou chvíli, skoro vždy se s tím dá něco udělat. (18.12.2014)

Úplnou náhodou jsem se dostal k tomuto filmu (nebo on ke mně?) a nic velkého jsem si od něj nesliboval; o to víc jsem byl nakonec příjemně překvapen. Claire Danes ty všemožně psychicky narušené ženy opravdu jdou, tady navíc výborně fungoval i scénář, a tak na mě celý film zapůsobil krajně příznivě. Bonusem, za který uděluji snímku zcela bezvýznamné plus (pro mě ale význam má), bylo zjištění, že titulní postava nebojovala za vyhubení nás masožravců, ale prosazovala myšlenku, s níž se dokážu plně ztotožnit. 4*+ (10.04.2021)