Láska na ostří meče

Strašně uloudaná nuda, kterou pro mě zachraňuje typicky roztomile rozverná Charlene Choi, která dokáže film značně oživit, ale jinak se téměř nic neděje, příběh je trapnej, závěr ještě trapnější a akce skoro žádná, i když posledních 20 minut přece jen něco nabídne z tohohle soudku, ale docela to kazí debilní střih, nicméně pár záběrů se fakt povedlo, to musim uznat. (01.07.2010)

Zeby tym, ze ta nasa mentalita je ina ako u protinozcov? Vadia mi tie suboje 100 na jedneho, kedy ten jeden vyhrava! Vadi mi nerespektovanie zemskej pritazlivosti, ci zakonov fyziky. Orientalci sa v tom asi vyzivaju, lebo inac nechapem, ako sa mozu tieto nezmysly tocit. Skoda..., lebo inac zaujimavy film. (27.07.2011)

Přiznám se, že jsem od filmu čekal více. Zvykl jsem si, že asijské bojové i romantické filmy toho mají mnoho co nabídnout, zde se mi toho ale nedostalo. Těžko říct, jestli jsem za to rád, či nikoli, každopádně je pro mne tento snímek (ne)milým překvapením. Kde jsem čekal akci, tam nepřišla a kde jsem čekal, že se už už rýsující se bitka dostane do pořádného varu, tam došlo k jejímu rychlému ukončení. Sice je to jistým sklamáním, nicméně snadná zranitelnost hlavního hrdiny tuhle "díru" docela slušně záplatuje. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl něco, kde by hlavní postava bojovníka utržila tolik ran (navíc pro něj i kupodivu vážných) už během prvních dvou minut boje. Tady už si s jedním mečem neprobíjí cestu stovkou bojovníků a neodráží tuny letících šípů, jde o reálnější zpracování boje. A v tom je neobvyklá síla tohoto filmu! I přesto, že se hlavní hrdinové setkávají ve škole bojových umění, samotné souboje vydají v celém filmu na pouhých 12 minut. Také Charlene Choi a sympaták Chun Wu přináší snímku svěží vítr do plachet a proto mu uděluji průměrnou známku. Možná nebýt někdy až zbytečně vleklého děje, modrých a fialových stromů a trávy (na reálném místě) a toho nepříliš povedeného (a přehnaně kýčového) konce, možná bych jednu hvězdičku přidal. *** (06.07.2011)

Představa o silných akčních hrdinkách hongkongských filmů byla až na výjimky vždycky aspoň zčásti mýtus. V hongkongských akčních filmech osmdesátých let byly ženské postavy obvykle přihlouple zmatené, impulzivní a dětinsky umanuté, ale kung-fu zvládaly bravurně. V Lásce na ostří meče je hrdinka stejná, ale ještě navíc ani není schopná se naučit bojové umění. (22.05.2015)

Když v tomto filmu přestanete hledat velkolepé zpracování a odkazy na Tygra a draka, Hrdinu, Klan létajících dýk apod., uniknete zaujatosti v podobě kýče a asijské mentality, která se jen tak někomu pod kůži nedostane. Zbytečné babrání se ať už nad přemrštěností, klišé, rozverností nebo zmíněným popíráním gravitace vás odvede od dojímavé poetičnosti melodramatu s vytříbeným vizuálním vykreslením, jehož barvitost bere dech. Proč se nenechat unést prostým, ale zároveň svěžím příběhem, který utváří jakási nadpozemská harmonie spojená s milou roztomilostí a čistou nevinností? Tohle není hollywoodský trhák a ani jím být nechtěl. Hlvní hrdinové oplývající ušlechtilostí, laskavostí, jemností a skrývanou touhou musí čelit nepřejícímu osudu, který nezná slitování. Možná pro mě vcítění se do nich bylo až moc snadné... Ono totiž něco skutečně prožívat, nebo naopak dívat se na to z povzdálí představuje velký rozdíl. Tyhle příběhy vás zkrátka nedojmou, pokud si něčím "podobným" neprojdete sami. Nebo pokud nejste Bridget Jonesová s třemi promilemi v krvi, obklopená vlčáky :D (14.07.2014)