Studio Kamarád

Hrůza a děs 2011-2012, Studio trapárna. Naprosto trapní moderátoři nebo co to bylo, kteří působí jak ty nejvymaštěnější lidi na světě! A na tohle se mají dnešní děti koukat? Jediné co na tom šlo byly pohádky, ale to je kapitola úplně jiná. Nechci nějak strhávat dřívější studio. ( Hodnocení: 5/10 ) (06.05.2012)

Té verzi z roku 1980 bych dal klidně pět hvězd, ale téhle přešišlané píčovině s bandou ABSOLUTNĚ vypatlaných plyšaků (nemyslím jenom Jů a Hele). Nejvíc mě sere ta myš, co si hraje na nějakou chytrou a ještě mě vytočilo to, že Dejdar propůjčil hlas takové odporně trapné postavičce, jako je Harry Šoumen. FUJ (29.04.2012)

Pásmo pohádek a hlavně loutek od Vidlaře je nezapomenutelné. Kdysi jsem dokonce štval ostatní členy rodiny tím, jak jsem neustále jako dítě poukazoval na to, kdy je vidět vodič loutky a kdy ne. Později se na to všichni přestali dívat, protože mě měli nad hlavu. Kvalita šla rapidně dolů a kouzlo pohádkového pásma opadlo s přibývajícím věkem. Až nedávno jsem zjistil, že legendární Chalupa pořád na tom pořadu dělá a vypadá stejně jako před X lety. 60% (12.04.2012)

Neděle 7:58 - čekání u monoskopu na zahájení vysílání. 8:00 znělka ČST. Přetrpět nekonečných 5 minut u čtených zpráv a pak už konečně mohl začít nejsledovanější dětský pořad. Nejsledovanější proto, že do příchodu "Magionu" a "Vegy" nebylo prakticky co jiného sledovat. Stopáž pořadu umožňovala nasazení delších (povětšinou inscenovaných) pohádek, součástí Studia Kamarád býval i "Malý televizní kabaret" a pokud si dobře vzpomínám, i zbylý obsah tvořila téměř výhradně československá produkce. Scénky ve studiu hrané černým loutkovým divadlem jsem moc rád neměl (odporný Harry Šoumen), na druhou stranu Mufovy zlořády měly celkem úroveň. Celkově vzato to byl pořad, ke kterému jsem už jako malý měl poměrně ambivalentní vztah, a když přišel "Walt Disney uvádí", přeběhl jsem k sobotním ránům bez většího záchvěvu nostalgie. (04.01.2009)

Letitý páteřní pořad našeho televizního českého vysílání pro děti a mládež si setrvale zachovával vysokou profesionální úroveň, která vznikala postupně na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a byla spojena s osobnostmi typu Štěpánky Haničincové nebo Olgy Čuříkové. Pominout nelze ani plejádu dalších skvělých jmen přímo či nepřímo navazujících na tehdy rozlehlou oblast tvorby pro nejmladší posluchačskou a diváckou generaci. O tehdy dosahované úrovni a jejích výsledcích si budeme muset ještě hodne dlouho nechat dát zdát. (24.07.2009)