Stínu neutečeš

Lenka Kny předvedla standard televizních filmů na ČT v neděli v osm. Téma vyrovnávání se s minulostí si zdá se čeští režiséři poslední dobou oblíbili, v tomhle podání je ovšem výsledek velice rozpačitý. Mladá právnička kupodivu vůbec neřeší, že její dědeček kdysi na Ukrajině se vší pravděpodobností vraždil židy, zato se celý film diví, proč se s ním chce babička rozvést, ačkoliv je zřejmé, že ti dva si navzájem ze života udělali peklo (manipulativní ženština versus ožrala). Snaha o to nepostavit se na něčí stranu se tu mění v bezradnost. Děj se navíc odehrává ve třech lokacích (kéž by to jistil zručně napsaný scénář) a všechny postavy kromě ústřední dvojky jsou víceméně šablony. P.S. S arogantními slovy o tom, že na to, jaká byla tehdy doba, se vymlouvat nedá, si dovolím nesouhlasit. (11.12.2009)

Film se snaží na pozadí rodinného dramatu alespoň nastínit velice složité a rozporuplné ukrajinské dějiny. Kdo vlastně byli banderovci? O to se přou historici dlouhá desetiletí a výsledek je doposud nejasný. Snad proto má nakladatelství Lidové noviny mnoho let v edičním plánu knihu „Dějiny Ukrajiny“ a stále je není schopno vydat. Byli to sprostí vrazi nebo hrdinové? To dodnes nedokáží rozlousknout ani sami Ukrajinci. Oficiální ukrajinské postoje se otáčejí jako korouhvička ve větru podle toho, kdo zrovna vyhraje volby. A tak ani Lenka Kny nedává jasnou odpověď. Film je poněkud depresivní, ale má své kouzlo. Oprávněně jistě zaujme výborná kamera a hudba. Film má ovšem také několik nelogičností. Především když se vnučka diví, že prarodiče nepochází z Československa. Landovského řeč je totiž špatná ruština nebo možná ukrajinština, ale rozhodně ne čeština. Rovněž myšlenkový zvrat paní Adamové na konci filmu je poněkud divný. Když si na lavičce v mysli přehraje drsnou scénu porodu a následné smrti svého prvorozeného syna, radikálně změní dosavadní názor na svého muže. Doposud ho jen obviňovala a otevřeně nenáviděla. V závěru filmu se o něho láskyplně stará a připravuje oslavu jeho 85. narozenin. Měla ta scéna na lavičce být snad klíčovou, po které nastalo odpuštění manželovi a smíření se s osudem? Zřejme to tak mělo vyznít. Na vztahu Landovský x Němec je zobecněn i rozporuplný vztah mezi národy ve střední Evropě v období Druhé světové války a vlastně až do současnosti. Film okrajově ukazuje postavení běžných lidí v dnešní době. I mladá právnička se jen velmi těžko vyrovnává s denním stresem a s odloučením od přítele. Pomoc hledá ve skleničkách vodky. Tím se docela podobá svému dědovi. Její postarší otec Švehlík se cítí být matkou odvržený a nemá zájem se s rodinou stýkat. Tak se ani na konci filmu nedozví, kdo vlastně je. Lenka Kny je přes určité nedostatky této prvotiny slibnou režisérkou. (14.06.2010)

O tom, ako sa rúca starostlivo budovaná fasáda rodinných tajomstiev pôsobením času a ich vlastného naliehavého bujnenia v zásuvkách zamknutých úst. O tom, ako tajomstvo násilím držané aj pred najbližšími, vrastie do človeka a nevie sa ho už vzdať. To je zrejme hlavná téma tejto, na české pomery nezvykle temnej drámy, pretože navodené konflikty a motívy z ďalekej minulosti sa ďalej nejako zvlášť nerozvádzajú - autorke nejde o vykreslenie minulých dejov, ktoré sa odohrali a viedli k neveselej súčasnosti tejto rodiny, ale práve len o aktuálny vývoj drámy medzi nimi, patologický v zabehaných koľajach, ktorý sa tlakom vystupňuje do krízy. Deje sa nevysvetlia do tej miery, aby sme plne pochopili ich pozadie, ich ignorovaním by sme mohli povedať, že ide len o klasický každodenný príbeh dominantnej pedantnej ženy držiacej všetko pevne pod kontrolou a jej muža, ktorý uniká tým, že nasáva, pričom ona to rieši tak, že do konfliktu zaťahuje ďalších ľudí, najlepšie z rodiny, aby nemohli nijako uniknúť. S oným pozadím a pátraním, ktoré vytvára nepretržité napätie snímku, je to však omnoho plastickejšie, i keď sa nakoniec vyjaví, že to vlastne nebolo tým najpodstatnejším... Oproti väčšine súdobých českých drám, ktoré plávajú po povrchu a svoj konflikt vystavujú okato na obdiv, STÍNU NEUNIKNEŠ znepokojuje svojou náznakovitosťou, nevypovedanosťou, majstrovskou evokáciou pocitov a budovaním napätia v tej - z pohľadu diváka - možno takmer triviálnej historke. Kým iné filmy sa snažia vytvoriť dramatický vír, debutujúca autorka Lenka Kny pracuje s nenápadnými bublinkami na povrchu, ktoré prezrádzajú neviditeľné vrenie pod hladinou... Ďalší nanajvýš pozoruhodný český debut v tomto roku ! http://www.nekultura.cz/film-recenze/stinu-neuteces.html (30.11.2009)

Stínu možná neuteče, ale můžeš před ním utíkat celých 102 minut, aby byla pořádná nuda. Landovský je fajn - není jasné, jestli teda vůbec ví, že v nějakém filmu hraje, ale jeho permanentní opilost je tady příjemná. Film je vlastně takovou nepovedenou parafrází na Lištičky i Antikrista. A to není dvakrát dobré znamení. Většinou nevíte, proč některé postavy udělají to a tamto a na začátku vás asi hodně vyděsí "herecké výkony". (08.12.2009)

Pokus o české citové drama, které až moc často klopýtá. Ošklivé rekvizity (hodně takových těch starých, nepotřebných věcí, které najdete v babiččině bytě) a ošklivé chování zahořklé babky a starého ožraly vytvářejí poměrně působivou atmosféru. Škoda, že tu zlou čarodějnici a ochlastu od Adamové a Landovského člověk tak nějak čeká. Oceňuji, že se Lenka Kny nesnažila do filmu propašovat milý český humor a stvořit tak další tragikomedii. Nicméně i tak je tu hodně školometských chyb co se týče vedení herců (ten divadelní přednes hodně tahá za uši) a zdlouhavého vyprávění. (08.12.2009)