Pod maskou

Jak typické! Keď niekto za zavrenými dvermi, či už v laboratóriách, alebo na jatkách surovo mrzačí bezbranné zvieratá, tak je to v poriadku. Nad všetkým sa dajú prižmúriť oči. Keď však niekto, kto je emocionálne na vyššej úrovni, než ojazdená pneumatika vysloví nahlas svoj nesúhlas a odváži sa protestovať, alebo snáď niečo podniknúť na vlastnú päsť, pretože nenašiel silu na boj s byrokraciou a spoločnosťami, ktoré z toho majú vysoký finančný zisk-tak je to terorista a extrémistický radikál. Tento dokument nie je filmový ani umelecký skvost, teda určite tak nebol mienený, mal otvoriť oči tým, ktorí majú trochu zdravého rozumu a citu. Mnoho ľudí netuší o týchto brutálnych praktikách, niektorých to nezaujíma, tak sú ponorený do svojich malicherných životov, no a niektorí sa nad ním možno aj zamyslia. Nikdy neviete kedy malá iskrička zažehne plamienok z ktorého by mohol byť aj poriadny oheň. Kiež by bolo takýchto dokumentov viac a kiež by bolo viac ľudí, ktorí nie sú ľahostajní k osudom nemých tvárí, ak totiž zvieratá nemôžu hovoriť, je na nás, aby sme boli ich hlasmi a musíme kričať naozaj z plného hrdla! (06.10.2013)

Nechutná jednostranne zameraná propaganda. Verím že môže vohnať slzy do očí 15-ročných zasnených dievčat čo chodia pomáhať na vianoce do útulku lebo aj bíglíci majú právo na pekné sviatky, ale inak výpovedná hodnota blížiaca sa nule práve pre brainwashing metódu ktorou príbeh podali. Takže, aj keď verím že minimálne sčasti majú aktivisti pravdu obdivujem ich idealizmus a obetavosť, film ako taký bol údesný a veľmi, veľmi zle natočený. A len tak mimo, jedna vec by ma zaujímala: čo potom tí aktivisti robia s tými mačičkami, sliepočkami a opičkami keď ich vyslobodia? Vyfotia sa s nimi ako ich hladkajú, možno niekde za rohom si pomasturbujú ako zachránili svet, a čo potom? Ako sliepočku na ktorej robili celý život pokusy vypustia do lesa aby žila v harmónii s ostatnými zvieratkami? (20.12.2011)

Tento odvážný dokument odhaluje zákulisí světa takzvaných "radikálních" aktivistů za práva zvířat, jejichž činy jsou médií označovány za nebezpečné a teroristické. Pozoruhodnost dokumentu spočívá v odhalení, že věc není tak jednoduchá, jak se z médií zdá. Sledujeme osobní příběhy aktivistů a poznáváme, že se spíše než o pomatené šílence a násilníky jedná o velmi vzdělané lidi, kteří by se nikdy nesnížili k násilí vůči lidské či mimolidské bytosti. Dokument nepředpokládá, že by divák musel souhlasit s pácháním škody na majetku za účelem záchrany života před utrpením a smrtí, avšak rozhodně přiměje k přemýšlení a k většímu pochopení takových motivů. (06.07.2011)

Skvělý dokument o organizaci ALF, která brání práva zvířat. Spousta odborníků, dokonce i bývalých doktorů, kteří dělali pokusy na zvířatech a kteří se v dokumentu vyskytují, říká, že drtivou většinu všech testů nikdo nikdy na člověku nevyužije. Fyziologie zvířat je od člověka velmi odlišná a testy jsou tedy často zbytečné, finančně nepředstavitelně nákladné a bez vypovídající hodnoty. Má člověk právo, pokud žije v demokratickém státě, svobodně zjistit a informovat o tom, co se za zdmi těchto laboratoří skutečně děje? Proč se lidé nemohou k těmto laboratořím přiblížit, natož něco dokumentovat, když peníze na výzkum jdou i z veřejných peněz? (04.01.2013)

John Feldmann z kapely Goldfinger: „Lidé z ALF nikdy nezranili jediného člověka nebo zvíře, nikdy, v žádné jejich akci. Takže, jak je můžou srovnávat s lidmi, kteří vlítnou letadlem do budovy?“ Rozhodně plný počet, na komentář nemám sílu, ale jeho větší část by byla o demenci jednoho z těch předchozích pěti komentujících. Hádejte kterého ;) (Pro ty, kdo se na mne případně budou zlobit za to urážlivé slovo, mám jediný vzkaz - když si někdo neumí zjistit fakta, ale stejně napíše "Ako sliepočku na ktorej robili celý život pokusy vypustia do lesa aby žila v harmónii s ostatnými zvieratkami?", tak si jiné označení nezaslouží. A to se na mne nezlobte, ale ještě jsem použil velmi mírné slovo). (18.04.2012)