Réžia:
Dušan KleinScenár:
Vladimír FantaHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Miroslav Donutil, Radek Holub, Ondřej Vetchý, Michal Pavlata, Jiří Langmajer, Klára Issová, Monika Hilmerová, Marián Labuda st., Roman Vojtek, Pavla Tomicová, Zdeněk Maryška, Petr Pelzer (viac)Obsahy(1)
Česká televize úspěšně odvysílala dva televizní filmy podle detektivních románů Emila Vachka: Muž a stín a Zlá minuta. V obou příbězích z první republiky vystupuje vrchní inspektor Klubíčko, detektiv čapkovského ražení, starý mládenec, gurmán, sběratel starých tisků, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Miroslav Donutil... Film Devatenáct klavírů je posledním příběhem triptychu. Odehrává se těsně před Mnichovem, kdy na Karlovarsku řádí henleinovci a kdy česká policie, aby je nedráždila a aby zabránila - marně, jak víme, atakům z Říše, musí lecjaký případ diplomaticky "zamést pod koberec". V jednom karlovarském hotelu je ale nalezen mrtvý lázeňský host, vážený německý hudební skladatel, a klavír, na němž komponoval, je úplně barbarsky zničený. Zkušený karlovarský inspektor Tykač (nová postava cyklu, hraje ho Ondřej Vetchý) je v místě před henleinovci tak "kompromitován", že pražské ředitelství požádá o výpomoc Klubíčka, ale protože když Klubíčko vyšetřuje, ví to celá republika, bude třeba nasadit ještě jednoho diskrétního pátrače. Je jím náš známý inspektor Veverka (kterého hraje Radek Holub) a který si zrovna musí ve Varech opravdu léčit žlučník. Brzy se ukáže, že někdo něco hledá v klavírech karlovarské továrny na hudební nástroje Orfeus, jejíž majitel náhle zmizel a podnik přešel za podezřelých okolností do nacistických rukou. V příběhu nechybí další vražda, okouzlují v něm půvabné ženy (Klára Issová a Monika Hilmerová), podstatnou roli hraje milostná zrada a na své si přijde i nepostradatelný novinář Laurin (Jiří Langmajer). Diváci se mohou těšit na plejádu živě napsaných epizodních postav a postaviček. Atmosféra první republiky se kalí, nebezpečí je za dveřmi, ale vtipný vachkovský kolorit příběhu zůstává. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (49)
Zařazení do oddechových retropořadů je v tomto případě podle všech vnějškových znaků na místě. Skutečnost je však - tentokrát pozitivně - složitější. Prvorepublikové téma je velkou černou dírou polistopadové dramatiky vůbec. Ve většině případů jsme konfrontováni buď s relativně dobře odvedeným oddechem (ČETNICKÉ HUMORESKY), nebo - bohužel nejčastěji - s různými deriváty skutečné kvality. Literární předlohy zakladatelského klasika českého kriminálního žánru Emila Vachka jsou výchozí zárukou kvalitního diváckého zážitku (snad poprvé se o tom český divák mohl přesvědčit již před více než šedesáti lety v TŘINÁCTÉM REVÍRU). Fantův scénář a Kleinova režie prvorepublikovou detektivku tohoto levicového spisovatele posouvají do polohy zčásti thrilleru, zčásti silného příběhu z konce První republiky (zhruba léta 1936-1937). Umístění příběhu do Karlových Varů spolu s motivy Mnichova a Vídně propůjčuje této televizní filmové inscenaci ráz silného pohledu do německo-českých vztahů třicátých let (minimálně o řád silnější než třetí řada dobrých ČETNICKÝCH HUMORESEK). Kulisy, v nichž se příběh odehrává, zejména důvěrná znalost agrárnické části tehdejší ústřední exekutivy, sloučeny s pronikavou psychologickou kresbou protagonistů díla, evokují s až hrůzně působící věrohodností obrazu doby postupný nástup henleinovského hnědého moru. Předjímají současně holokaust. Počínání prvorepublikové kriminální policie - tradiční elity všech policií celého světa - vyznívá současně jako přesvědčivá obhajoba síly a kvality naší prvorepublikové demokracie. Nejen Donutil, ale i Holub, Vetchý, ale také Pavlata ve skvěle podané roli německočeského antifašisty, který se může spolehnout na sílu a odolnost demokracii oddaného dělnického kolektiva (chlapi z Mosrovky) právě tak jako Issová za těchto okolností dostávají ze svých partů maximum a dotvářejí špičkovou kvalitu inscenace, jíž nechybí ani česká protiněmecká poťouchlost (až haškovsky pojaté epizody s německou filmovou superhvězdou z grandhotelu PUPP). Po delší době nabídla česká televize veřejné služby svým plátcům prvotřídní zážitek. Lze si jen přát, aby jich bylo mnohem, mnohem více. ()
No vidíte a to já zas vidím kvalitu všech tří dílů naprosto stejně. Ani jeden z nich nějak nevybočoval z průměru. Tentokrát nás čeká zlá doba a německé pohraničí, kde se to práskači, sympatizanty vrahy a nácky jen hemžilo. Chudák Klubíčko a Veverka si na pomoc přizvou „vetchého“ Tykače, jehož blonďatá panímáma je zrovna jedna taková prodejná děvka. Atmosféra byla slušná, herecké výkony a výběr herců rovněž nebyli špatné (pěkná Issová i Hilmerová potěší pány svým vzhledem), Martin Stránský zaujme zase svou krutostí a láskyplným vztahem k židům (to myslím ironicky). ()
Třetí setkání s inspektorem Klubíčkem. Předválečné Karlovy Vary, téměř zcela německé, jsou svědky několika vražd, násilných napadení a zmizení výrobce klavírů. Je zřejmé, že tento případ nebude pouze o hledání kriminálníka, ale půjde zde též o politické napětí mezi vrcholícím vlivem Hitlera a ne tolik se bránícího českého národa. Klubíčko ke škodě diváka není téměř třetinu filmu na obrazovce, jakmile se však připojí k místnímu policejnímu veliteli, hned je film o stupeň lepší. Donutil nepřehrává, nechává Klubíčka žít jeho vlastním životem. Některé scény jsou naopak hodně amatérsky zahrané, "televizní look" místy hodně čouhá z obrazu. Nu což - jde o televizní detektivku. Důstojné rozloučení s inspektorem Klubíčkem. Hudba: Emil Viklický ()
Prave proto ,ze jsem milovnikem detektivnich pribehu z obdobi prvni republiky,doslova odkojen atmosferou pribehu pana rady Vacatka ci nekterych dilu Dobrodruzstvi kriminalistiky nemohu nez dvemi hvezdami hodnotiti. Me hodnoceni je tak nizke zvlaste proto ze herecky potencial byl na urovni,avsak tvurcum se nepodarilo vytvorit pribeh,ktery by mne doopravdy vtahnul.Jeste ,ze jsem to nesledoval v nedeli po obede jelikoz to jsem mohl klidne u sledovani i usnout.Nazev "Dvanact klaviru" i celkovou myslenku - zapletku spojenou s diamanty v nich ukrytych povazuji za to lepsi z filmu.Zopakuji se jeste jednou, s herci a touto zapletkou se dalo vytvoriti daleko vice nez se autorum podarilo. Cetnicke humoresky stavim na vyssi uroven. Kazdopadne po druhem sledovani filmu navysuji sve hondoceni na tri hvezdy - tentokrate se mi spat nechtelo. ()
Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (7)
- Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon. V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948, navíc mají ve filmu použité desky etiketu typickou pro padesátá léta. (Přemek)
- Skladba, která v průběhu filmu zní takřka nepřetržitě, je árie z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“ od skladatele Giacoma Pucciniho. (majky19)
- Inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) na začátku filmu říká svému kolegovi Veverkovi (Radek Holub), že v Karlových Varech 8/9 místních Němců jsou členy Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Film se odehrává v roce 1937, přičemž masové vstupování Němců do SdP ale začalo až v první půli roku 1938. I poté ale angažovanost Němců v SdP nedosahovala tak vysokého podílu. (VN85)
Reklama