Devatenáct klavírů

Příjemná detektivka z nepříjemných dob. Už jen herecké obsazení zajišťuje kvalitní televizní podívanou a tak se také děje. Příběh není nikterak složitý a je značně podbarven dusnou atmosférou sudetských oblastí konce třicátých let. Myslím, že se jí podařilo vystihnout dost dobře a přirozeně. Film poklidně spěje k celkem očekávanému konci a tvoří tak celkem příjemný doplněk nedělního večera. Nic víc jeho cílem jistě ani nebylo a já dávám spokojené tři. Jen dodám, že z herců se mi nejvíc líbil hoteliér Marián Labuda se svým čepečkem:-) (21.12.2008)

Jak jsem již zdůraznil na jiném místě, česká literatura neměla ve svém jádru nikdy na výběr mnoho kvalitních autorů kvalitních detektivních příběhů. Jednoho ale přece. Emila Vachka. Tento prozaik, dramatik, novinář a de facto zakladatel klasické české detektivky (před ním se o kriminální žánr pokusil pouze Karel Čapek svými Povídkami z jedné a druhé kapsy) vlastní ještě jedno prvenství: je tvůrcem prvního ryze českého detektiva. Inspektor Klubíčko je starý mládenec a samotář, moudrý a zkušený muž, znalec starých noblesních mravů. Potrpí si na dobré oblečení, kouří dýmku a drahé doutníky, pije kvalitní koňak, je milovníkem dobré kávy a bibliofilií, má však také smysl pro humor a bystrý analytický rozum, který mu umožńuje řešit kriminální případy s lehkostí a bravurností. Je vždy víc osobností než pouhým strojem na myšlení, své povolání provozuje spíše jako umění než jako řemeslo. Na filmovém plátně jsme se s ním mohli poprvé setkat už v roce 1933, kdy vznikla adaptace Vachkova románu Muž a stín pod názvem Vražda v Ostrovní ulici s Jindřichem Plachtou v titulní roli. Zcela jinou a osobně se domnívám, že autorově vizi bližší formu zaujal Miroslav Donutil ve volném cyklu, jež prozatím KLAVÍRY uzavírají. V případě dvou předcházejících inscenací bychom mohli o jejich kvalitě široce spekulovat, ve třetí variantě překvapil režisér Dušan Klein až nezvykle precizním přístupem a pečlivě vypracovaným scénářem, který je dílem Vladimíra Fanty. Závažnost doby, v níž se příběh odehrává (duben 1937, tedy necelé dva roky po rozhodujícím vítězství Henleinovy Sudetendeutsche Partai v republikových volbách), je situována do konfliktních Karlových Varů, ale kontroverznost se objevuje i v pražských intermezzech, kde vládnou až příliš loajální stanoviska vůči vládě. Brilantně rozehraná hra, v níž zprvu není jasné, kdo bude závěrečným vítězem, se může spolehnout nejen na špičkovou dobovou výpravu, ale také na vynikající herecké obsazení. Vedle Donutila bych upozornil na Vetchého, Holuba, Hilmerovou, Maryšku a nedávno zesnulého Václava Mareše ve skvěle zahrané roli policejního prezidenta. Roztomilým bonbonkem byla etuda Romana Vojtka, poukazující v silně karikaturní tónině na blazeovanost tehdejších filmových hvězd. Celkově se cítím mile překvapen a rozhodně bych nad domácí tvorbou klasických detektivek nelámal hůl. Čerpat je, zdá se, stále odkud a sejdou-li se pod jednou střechou takové osobnosti jako Klein nebo Donutil, není důvod se jakkoli znepokojovat. Ačkoli, jak se říká, třikrát a dost. V případě inspektora Klubíčka by to byla ovšem škoda. (07.08.2010)

30. léta na česko-německém pomezí a ve vzduchu je cítit napětí. Kriminalisté, kteří vyšetřují trestnou činnost, narážejí na atmosféru strachu, hrozeb a politických intervencí. Vlastně nejde o nic výjimečného, ale na poměry České televize je televizní hra zpracovaná určitě nadstandardně. Vynikne zdařilá snaha o zachycení dobové atmosféry, poctivé herecké výkony, celkově slušné řemeslo. Kdyby Devatenáct klavírů představovalo umělecký průměr České televize, neměl bych k její tvorbě připomínky. Celkový dojem: 70 %. (06.12.2013)

Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). (11.06.2013)

No vidíte a to já zas vidím kvalitu všech tří dílů naprosto stejně. Ani jeden z nich nějak nevybočoval z průměru. Tentokrát nás čeká zlá doba a německé pohraničí, kde se to práskači, sympatizanty vrahy a nácky jen hemžilo. Chudák Klubíčko a Veverka si na pomoc přizvou „vetchého“ Tykače, jehož blonďatá panímáma je zrovna jedna taková prodejná děvka. Atmosféra byla slušná, herecké výkony a výběr herců rovněž nebyli špatné (pěkná Issová i Hilmerová potěší pány svým vzhledem), Martin Stránský zaujme zase svou krutostí a láskyplným vztahem k židům (to myslím ironicky). (15.11.2020)