Ježiš je normálny!

Fanatik je fanatik, a je úplně fuk, čemu věří. A film o fanatikovi musí být tímto šílenstvím nutně poznamenaný a naplněný, jinak je to sračka. A když se z fanatika stane bývalý fanatik a o bývalých spolufanaticích natočí film, který není ani fanaticky souhlasný, ani fanaticky odmítavý, dokonce ani fanaticky zesměšňující, pořád je to jen jako. Ani ryba, ani rak, ani píča, ani pták. Prostě na hovno, Ježíš, neježíš! (04.05.2010)

tohleto je opravdu demence.. triumfální centrum víry, křesťanství tak ve 100x nucenější formě. Mě to příde skoro jakoby všichni ty lidi hráli nějaký divdlo, děali že se jich dotkl ježíš. Ježíš je přece totální borec borců. Mít někoho takovýho doma tak se ho snad zřeknu. Všude v dokumentu je ukázaný jsou lidi krmený kecama o tom jak za všechno může bůh, všichni se rádoby vyléčí díky ježíšovi. jak kdyby se zfetovali upadnou do "spánku".. A nejhorší je jak i děti jsou vychovávány pod obrovským tlakem že za všechno může bůh. Je to smutný... (06.03.2009)

„Už je tady!“ Oficiální stránky praví „Dokument si neklade za cíl odpovídat na složité otázky víry a dětské psychologie. Režisérka Nvotová chce ve své prvotině otevřít dveře další diskusi a do děje téměř nevstupuje.“ V takovém přístupu nevidím žádný problém, dokonce je mi bližší než násilné podsouvání autorových stanovisek, pasivita režisérky ovšem zapříčiňuje také jistou monotónnost filmu, který nakonec není zdaleka tak „hustý“ jak nasvědčuje jeho anglický název. Nevím nakolik sarkasticky byl míněn on a nakolik uvedení Boha coby duchovní podpory v titulcích, na mnoho dalších vtípků si Nvotová ale netroufla (snad ještě ten prostřih na automat na coca-colu). Ve svém nadějném debutu ctí vážnost tématu a třebaže filmařsky (zatím) nejde o žádný zázrak, ty dveře k diskuzi opravdu otevírá. Nekomentované zobrazování názorů a praktik té druhé, perspektivou většinové populace„nenormální“ strany, nemusí nutně způsobit její rezolutní odmítnutí. Alespoň v mém případě vedlo k zamyšlení, proč začnou někteří lidé hledat útěchu v náruči boží a co jiného může člověka odvést od chmurných myšlenek na smrt. Jako ateista jsem si tuhle otázku hodně dlouho nekladl, ale živě vzpomínám na svůj dětský strach z jakési „nekonečné tmy“. Při pohledu zpět nenacházím žádné racionální zdůvodnění, proč již strach nemám, což mi přijde zvláštní a malinko znejisťující. Stejně tak vyděračský brainwashing představených organizací, jejichž jediné pozitivum bych viděl ve schopnosti poskytnout legální náhražku za lehké drogy. Jinou věcí zůstává, že ten chechot pod závěrečnými titulky byl dosti ďábelský. 60% (15.01.2009)

Dokument ani tak není o silně extrémní odnoži církve, jako spíše o lidech patřících pod ní. Pro mě jako nevěřícího je jejich chování nepochopitelné (obdivuji každého kameramana, zvukaře, který musel vydržet byť jedinou minutu s nimi), iracionální, až někdy úsměvné. Ale zároveň je zajímavé sledovat tváře těchto oddaných svému přesvědčení, kterému skálopevně věří. Z obsahového hlediska bych režisérce vytkl, že není příliš vysvětleno jaké jsou vztahy mezi různými zmíněnými organizacemi jako je Škola Budoucnosti či Triumfální Centrum Víry - i když o poznání těchto institucí se zřejmě dokument nesnažil. 70 % (04.02.2009)

Byl jsem vychováván jako křesťan. O to víc mě šokoval tenhle film o lidech, pro které je každé třetí slovo Ježíš, každé druhé halelujá, občas mávají Biblí, ale jinak mi připadají jen jako zfanatizované nemyslící stádo. Ježíš je borec! Halelujá! Nevím, nikde jsem nezaznamenal žádné morální pilíře jejich víry. Jejich setkání mi přišlo spíš jako pošahaný rockový koncert. Co se týká filmařské stránky, tak to vůbec není špatné. Ale také ničím pozoruhodné. Naštěstí je hodně nosné samotné téma filmu. (20.12.2009)