The 81st Annual Academy Awards

Atmosféra ve Světozoru byla výborná. Celý večer sem si parádně užil. Vynikající Hugh Jackman. Škoda, že to nejlepší předved na začátku a pak byl nějak příliš odsunut do pozadí. Přerušování reklamami však bylo neskutečně otravné a ke konci jejich kadence byla, jak by řek pan Lábus, jistotatatatatatata. Přesto však takovéhle konstelaci hvězd a parádní show nemůžu odolat :-). Vítězové podle mě byli zasloužení a akademie nesáhle vedle nikde kromě zahraničního filmu. (23.02.2009)

Hughu, smekám! Úžasné otvírací číslo, které nakoplo celý večer neuvěřitelným způsobem, posloužilo jako náplast vůči výsledkům - Akademie opět (ne)zklamala a naservírovala nám výsledky více než neodpustitelné. Už i pocta klasickým muzikálům (30. léta - na Oscarech vedly muzikály, barevné pohádky; lidé hledali vyproštění od finanční krize - parafráze k dnešnímu ročníku více než patrná) dávala najevo, že dnešní večer bude patřit „načančaným pohádkám”, takže vítězství Milionáře z chatrče neznělo tak překvapivě. Ale bolelo to. Příště, Davide, tě snad už Akademie docení... (04.03.2009)

Po absolutně famózním rozjezdu se s vynikajícím Hughem začala vytrácet i zábavnost a někde za polovinou zábava bohužel klesla na úroveň nadprůměrné návštěvy u zubaře. Samotná ocenění radši nekomentovat, Boyleovi to přeju za jeho předchozí tvorbu, průměrným pohádkovým Slumdogem mě opravdu neokouzlil a oproti skvělému Buttonovi to bylo sotva poloviční. Kategorii nejlepší píseň je lepší rovnou bojkotovat, když dva nejlepší songy - Wrestler a především Gran Torino - se nedostali ani do nominací. Vítězství Slumdoga rozhodně nepřekvapilo a nepřekvapilo ani to, že mě nikterak nepotěšilo podobně jako Pennův překvapivý triumf na úkor Rourkea. Dál to radši nebudu rozebírat, ale po úžasném Wolvieho vystoupení jsem čekal rozhodně mnohem víc, nakonec je to ale ještě horší ceremoniál než ten loňský. Velká škoda... 60 % (23.02.2009)

Mé první udílení Oscarů v přímém přenosu. Můj úžas nemá mezí. Zcela logicky nemohu srovnávat s uplynulými ročníky, tudíž se nezdráhám nazvat toto umělecké představení zážitkem z kategorie nadpozemských. Jsou-li tu hlasy, které říkají, že letošní ročník nebyl z nejpodařenějších, nemohu než se těšit na příští léta. Napadají mě jen samá superlativa. Skvělá atmosféra v kině Světozor, vtipní komentátoři přímého přenosu, vynikající dramaturgie slavnostního večera, originální nápady, legendární hosté, dojemné i radostné okamžiky. Vzdávám Americe hold. Je dosti možné, že časem tento komentář doplním další záplavou mých myšlenek, avšak prozatím jen odkáži na článěk Mirky Spáčilové z Mladé fronty, která v úterním vydání s datem 24.2.09 dokonale vystihla naprosto vše. Děkuji za zážitek. (23.02.2009)

Takže letos se to povedlo! Obávala jsem se Hugh Jackmana v roli moderátora večera, ale opak je pravdou, byl přímo famózní! Fandila jsem filmu Slumdog Millionaire a proto jsem ze Světozoru odcházela s úsměvem od ucha k uchu. Sama show ze začátku postrádala na dynamičnosti (tedy až na perfektní úvod) a až zhruba od poloviny zazněly první tóny a hudební čísla, která se pak téměř zběsilé střídala. O hvězdu míň za křivdu Mickemu Rourkovi a za to, že zkrátili nominované písně, na O Saya a Jai ho v plném znění a na obrovském plátně jsem se těšila už měsíc dopředu. No a teď už jen doufám, že příští rok (2010) na Oscary půjdu zase a počtvrté do kina a nebudu usínat doma před televizní obrazovkou. (07.01.2012)