Divoká krv

Mám ráda italský film, takže si italské filmy cíleně vybírám. Italské filmy si na rozdíl od italské televize stále drží vysokou laťku . Ani tento film není výjimka. Možná je příliš dlouhý a díky častým střihům lehce nepřehledný .Má však silný příběh. Monika B. je nejen stále krásná a charismatická, ale také výborná herečka. Kromě jiného je film i exkurz do italské (potažmo evropské) historie, což mu (alespoň pro mě) přidává na atraktivitě. (24.08.2011)

Pomalu tekoucí příběh je podpořen výbornými výkony hlavních představitelů, rozhodně nenadchne milovníky amerického polopatismu, primitivního střihu a rychlého sledu tupých akcí. Giordana položil ve svém neprávem opomíjeném filmu několik palčivých otázek na téma viny, spoluviny a lehkosti manipulace davu. A závěr je naprosto skvostný. (30.11.2011)

příběh kterému možná uškodilo to neustále přeskakování v čase.Možná to chtělo posloupnost.Vzhledem k tomu ,že film má dva díly na jednom disku , to už pro diváka byl dost nářez.Jinak tandem Bellucci a Zingaretti byla dobrá volba.Vedle její jemné krásy vynikl ohnivý šarm Zingarettiho.Mělo to být o nich a taky bylo! (12.11.2015)

Zhlédla jsem soustředěně a s velkým zájmem. Přesto ne více než tři hvězdičky. Problém nevidím ani tak ve formální stránce, nýbrž (jako vždycky) v poselství díla. Evidentně šlo tvůrcům o to, aspoň trochu "očistit" špatné lidské a občanské renomé dvou někdejších hvězd italského filmu z éry fašismu. Proto se snímek tváří jako "non-fiction", jako historická rekonstrukce s uměleckou licencí. Jenomže obě hlavní - reálně existující - postavy (Valenti a Ferida) jsou nejvíce ze všeho "očišťovány" pomocí fiktivní postavy - režiséra Golfiera/Taylora. A v tom tkví kámen úrazu, ba svého druhu to pokládám i za určitý podvod na divákovi. Pravda, předlohou Golfiera/Taylora je sice do určité míry Luchino Visconti, avšak dle mého názoru jde v tomto směru o zneužití jak skutečného Viscontiho, tak fiktivního Golfiera. Tento absolutní klaďas totiž nemá jiný úkol než postavit oba kontroverzní hrdiny do přívětivějšího světla. A snad právě usilovné a mazané míchání fikce a non-fikce, faktů a výmyslů... mě přesvědčilo o tom, co autoři chtěli jaksi decentně "přepudrovat": Osvaldo Valenti a Luisa Ferida museli být skutečně dvě obludy. (08.07.2011)

Osud proslulých herců za fašistické éry Osvalda Valentiho a Luisy Ferida, kteří se dostali před partyzánský soud je ztvárněn profesionálně. Filmařsky se tu střídají barevné záběry z natáčení filmů a rušného vášnivého života předtím s temnými záběry z partyzánské války a černobílými dokumentárními dobovými záběry. Film trochu znejasnily skoky v čase. (25.10.2023)