Včera v noci

"What I wouldn't give to get tired of you." Není nevěra jako nevěra. Na jedné straně může být nevěra odporný čin, spáchaný pouze kvůli prchavé sexuální touze a na druhé je "nevěra", která vás donutí přemýšlet, jestli je nevěra opravdu, tak odporný čin. Nevěra, která nevěrou ani není, protože se jedná o vaši starou lásku, kterou jste možná ani nepřestali milovat, ale jen vám to prostě nevyšlo, tak jste šli dál s někým jiným. Ale je vůbec možné přestat milovat někoho, koho jste kdysi milovali? Je možné přestat chtít to, co jste vlastně nikdy neměli? A jste špatní, protože to pořád chcete i když víte, že byste neměli? Je vůbec možné projít vztahem bez jediné myšlenky na nevěru? Vynikající film, který klade otázky, ale žádné nezodpoví, vše nechá na divákovi samotném. Skvělé herecké výkony - Keira Knightley a Guillaume Canet mě naprosto okouzlili, Evu Mendes jsem nenáviděla a Sama Worthingtona bych nejradši praštila pěstí mezi oči. Když vezmu v potas ještě skvělý soundtrack, výborný scénář, a prostředí nočního New Yorku, tak nemůžu jinak než - 100% (26.09.2011)

Takýto scenár zažíva podľa mňa každý tretí človek. Či už je to v škole, či v práci, všade okolo nás sa vyskytujú nástrahy a ľudské túžby sa tak ľahko stávajú nevyspytateľnými. Film sprevádza veľmi dobrá forma ako v stávkovej kancelárií, keď si môžte tipnúť a vsadiť, ktorý z manželov prvý sklame a zhreší v priamom prenose. Eve Mendes je ozaj ťažké odolať, takže to Sam Worthington mal ozaj ťažké. Napriek tomu, že on spáchal neospravedlniteľný čin, postava Joanny, ktorú stvárnila Keira Knightley je vykreslená viac nehumánne, keď naschvál nezdvihne manželovi mobil a stretáva sa poza jeho chrbát s druhým mužom, ktorému vyznáva lásku a uvažuje o živote s ním. Sam Worthington mi týmto sympatickým výkonom dokázal, že ma aj na viac ako len nechať sa nafarbiť na modro a pobehovať po pralese. Za nekompromisný koniec dávam 60% mohlo to mať ešte pár minút viac a odhaliť ešte kúsok. (03.02.2013)

Debutující režisérka Massy Tadjedin mě na půl druhé hodiny zatáhla do vcelku milé společnosti, která má odpovědět na otázku, zda je horší fyzický úlet nebo silná a letitá tajná láska? Joanna a Michael se milují, respektují a ctí, ale přeci mezi sebou mají nějaké to tajemství. Zvlášť poté, když spisovatelka Joanna zjistí, jak vlastně vypadá Michaelova nová kolegyně z práce. Žádná JEN KOLEGYNĚ, ale navýsost atraktivní kost.. a co teprve, když s Michaelem pravidelně vyráží na pracovní cesty? A co když se i Joanna náhodou setkává se svou dávnou láskou? Last Night je příjemný konverzační výlet s atmosférou zejména nočního New Yorku, doprovázený melancholickým soundtrackem Clinta Mansella. Tvůrci navíc něco rozehrají, ale soudy a další osudy hrdinů nechají na divákovi. A to je jenom dobře. S emočním dopadem už je to trochu horší. Může za to zejména fakt, že linie Knightley-Canet je mnohem živelnější a hlubší (a herecky výrazně zajímavější a uvěřitelnější), než fyzično mezi plochou a tak trochu násilně do různých situací vtlačovanou dvojicí Worthington-Mendes. Dojem je tak místy chladnější, nedotaženější, některé kroky režisérky zase bez viditelného záměru.. Přesto tohle partnerské drama dokáže pomocí malých kompromisů docela velké věci.. skvělý závěr!! (06.08.2011)

Je to už pár dní, co jsem "Last night" viděla a stále tento film nemůžu dostat z hlavy. Mnohem víc mě zasáhla dějová linie mezi Keirou Knightley a Guillaume Canetem než ta mezi Samem Worthingtonem a Evou Mendes, možná proto, že byla daleko propracovanější, daleko "hlubší" a daleko uvěřitelnější - chemie mezi Keirou a Guillaumem by se dala krájet a jejich osudovou-nenaplněnou lásku jsme jim věřila se vším všudy. Oproti tomu fyzická přitažlivost mezi druhým párem působí ploše, povrchně a nezáživně. Nejen herecky. Nevím, kladu si otázku, která z těch nevěr je "horší" - jestli fyzická touha, sex a nebo nenaplněná láska mezi dvěma lidmi, kteří jsou možná "meant to be" a v myšlenkách se k sobě vrací od té doby, co se poznali, jen prostě nikdy nebyla vhodná doba být spolu. Co myslíte? Kupodivu mi v tomto filmu nebylo ani tak nepříjemně z nevěry jako takové, jako spíš z toho, že spolu možná žijí dva lidé, kteří se sice mají rádi a rozumí si, ale až tak k sobě "nepatří" .. i když láska má mnoho podob a je samozřejmě těžké určit, co je "správně" a co "ne" .. ten film je založený na konverzaci, střídavě sledujeme oba páry a věřím, že spoustu lidí, hlavně těch "beznadějně romantických" bude mít z "Last night" slušnou depresi .. zároveň si ale myslím, že se (ať už v jakékoliv rovině) v tomto filmu najde každý. Bohužel/bohudík. (10.04.2011)

Dvě podoby nevěry v prvotřídní ukázce „K čemu?“ filmu. Obehraný námět, nevýrazné herectví, šedivá filmařina. Rychlejší pasáže řešené paralelním střihem jsou bez zjevného režisérského záměru prokládány delšími scénami, v nichž se dlouze konverzuje zásadně o vztazích. Copak ve filmech o nevěře platí zákaz jiných diskusních témat? Hezké interiéry, hezcí herci a vše-obklopující citová nenaplněnost. Antonioni revival (ale je fakt, že jeho filmy byly i hezky natočené). 55% (25.04.2011)