Štvrtý druh

Po Paranormal Activity přichází další z řady "true story" příběhů. Ovšem tenhle se mi líbil více, než PA, ale co je zvláštní, bál jsem se u něj méně. Tak předně chci vysvětlit, proč se mi líbil. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že v celém širém vesmíru je Země jediná planeta, na které je život. Ano, tím chci říct, že věřím na mimozemšťany. Ne na únosy, kruhy v obilí atd. ale věřím, že určitě nejsme ve vesmíru sami. A proto se mi tento snímek líbil. Jednak s diváky jedná jinak, než PA (u tohoto filmu vidíte jen "inspirováno skutečnou událostí") a šmytec. Jenže The Fourth Kind vám dvakrát zopakuje důležitou větu: "Záleží na tom, čemu vy věříte." Například velmi lehce můžete najít důkazy, že je tento film smyšlený (viz. zde) ale já si říkám, no a? Když mě to donutilo opět zapřemýšlet nad fenoménem UFO, tak mi to nějak zvlášť nevadí. Jak tak nad tím přemýšlím, tak možná je pět hvězd až moc pro tohle sci-fi. Jenže pak si připomenu vynikající Millu a fakt, že když si budu vybírat mezi tímto filmem a PA, tak sáhnu nejspíše po tomto snímku. Proto trochu zaokrouhlím mé hodnocení nahoru (ok, je to z velké části kvůli Mille, no a? :-)) (24.01.2010)

Je fakt, že filmová část se od tý dokumentární značně liší dopadem na diváka a nepůsobí zrovna kvalitně a možná i trochu ruší atmosféru, každopádně je tam nutná pro dotvoření příběhu a ty správný hororový a znepokojivý pocity spolehlivě přinesou dokumentární záběry z hypnóz, policejních vozů atd., na kterých toho sice neni až zase tolik vidět, ale to je právě to, co je na tom to nejděsivější a nejznepokojivější. (05.02.2010)

Režisér Olatunde Osunsanmi kráčí moderní a superlevnou cestou, kterou mu vyšlapali slavní kolegové. To ve výsledku znamená dokumentární formu vyprávění, pyšnící se nálepkou „podle skutečných událostí“ a nedovysvětlený závěr. Ne že by si to filmový trh vyloženě žádal, ale pokud chcete dneska na sebe upozornit a vydělat tuny prachů, taková volba vám při troše štěstí může vyjít. Nesmíte ale zapomenout na důležitou věc a tou je samotný příběh, protože ten zde tentokrát chybí. Přestože se nejedná o zázračné dílo s kdovíjak znepokojujícím tématem (žánrově spřízněný seriál Akta X mi byl bližší), tak alespoň nepostrádá cit pro vyvolání napětí ve správný okamžik, a nechybí mu ani depresivní atmosféra, kterou zapříčinilo hlavně chladné prostředí Aljašky. Svůj účel - a to pobavit - splnil tedy docela dobře, ale nehrozí, že bych kvůli němu trpěl nespavostí. (11.02.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Jsem rád, že jsem o filmu nic předem nehledal. Byl jsem příjemně překvapen dobrou atmosférou, ale především skvělými "původními" záznamy zachycujícími hypnotické stavy. Ty mají opravdu silnou atmosféru a jsou působivé, i když bych řekl, že má vnitřní snaha "uvěřit neuvěřitelnému" byla silnější než tvůrčí schopnost mě přesvědčit:). Koncept střídání "archivních" a nových záběrů je velmi dobrá. Škoda, že po shlédnutí prostě jen vygooglíte realitu a všechno to kouzlo rychle zmizí... Ale pokus to byl dobrý, v dnešním světě však odsouzený k zapomnění (na rozdíl od Fire in the Sky). (12.08.2010)