Plavec

Je legrační číst na csfd komentáře některých uživatelů o tom, jak je Logan - Wolverine depresivní film. WTF, pravím! Vždyť je to nesmysl. Proč o tom mluvím právě zde? Ihned vysvětlím. Plavce jsem viděl (díky panu Jindrosovi) až teď, i když je ten film stejně starý jako já. A Burt Lancaster je v něm jen o několik málo let starší. Možná právě proto jsem mu docela dobře rozuměl. Je to metaforický příběh nostalgického muže uvězněného ve vlastní minulosti. Muže, odmítajícího přijmout fakt, že věci a lidé kolem něj se nenávratně mění. Muže, který plave domů. Pětihvězdičkový snímek, který je tak smutný a depresivní, že jsem mu dal ty hvězdičky málem jenom tři. Srovnávat to s posledním Wolverinem, tím vesele vražedným akčním kouskem, je samozřejmě holý nesmysl. Ale jestli je nějaký film, který si kvůli jeho depresivnosti jen tak znovu nedám, není to Logan (viz komentář KevSpy a několika dalších v profilu toho filmu), ale právě The Swimmer. I když... Nikdy neříkej nikdy. Jenomže... Nevstoupíš dvakrát do Lucinda River. (12.04.2017)

Plavce jsem chtěl vidět od té doby, co jsem četl o jeho dráždivě tajemné základní zápletce ( cca 2 roky dozadu ). Navíc je o tomto filmu zmínka i v mé oblíbené příručce Malé dějiny filmu. -- Muž ve středních letech odhaluje pokrytectví svých zámožných přátel, ale především zkaženost sebe sama. Léta lhal sám sobě do očí, ale nyní postupně poznává zdrcující pravdu. Tajemná, gradující atmosféra ( informace o hl. postavě se dozvídáme postupně ), jímavá smutná hudba Marvina Hamlische, průzračně modrá voda bazénů v sytých barvách Technicoloru, výrazná pohyblivá kamera, ale především, především BURT LANCASTER... (15.12.2005)

When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků. (13.05.2020)

Burt Lancaster předvàdí skoro vše. Tedy alespoň co se tělesné schránky týče, co se týče herectví, je to již ponékud horší. V příběhu muže středního věku bilancujícího svůj dosavadní život naprosto selhává. Sílu emocí vyjadřuje zatnutím sanic. Přitom scénář je velice povedený, na jeho základě mohl vzniknout hodně dobrý film. Jenže Lancaster byl pro roli vybaven pouze fyzicky. Koukat hodinu a půl na muže, který mi krom vypracovaného těla nemá co nabídnout, považuji za ztràtu času. (04.10.2019)

Tyhle "high concept" alegorie jsou hrozně chytlavé. Plavec balancuje na hraně polopatické doslovnosti a působivé efektivity tím nejlepším možným způsobem - lopotné to je jen v několika málo momentech, většinou to šlape. Bohužel jsem znal pointu (mimochodem je bizarní prozradit pointu v oficiální synopsi - kdybych to nevěděl před tím, asi by mě to naštvalo), tak nemůžu odhadnout, jak by na mě film působil, kdybych ji objevoval spolu s ním. Mohlo by to být ve všech ohledech vytříbenější, ale nakonec možná ta právě tak, jak je, i s občasnými zaškobrtnutími, to působí nejlíp. Určitě v tom hraje roli i komplikované natáčení, kde se střetlo několik vizí a hranice surreálna je posunuta nejspíš o kus dál, než bylo zamýšleno. (30.03.2021)