Domov šedých motýlů

Ako pavučina sa ťahá trauma z detstva štrnásťročnému Juhanimu a nedokáže sa s ňou zmieriť. Precízne postavaný príbeh nám pomaličky odhaľuje jeho zážitok. Nielen o tom je však tento film. Je aj o hľadaní seba samého, zodpovednosti a porozumení. Nie som si istý, či som niekedy videl fínsky film, ale ak je tento prvý, krajina tisícich jazier ma rozhodne nesklamala. (18.09.2009)

Příběh odehrávající se v přítomné rovině spíš nudí a snaží se poněkud uměle vytvářet souvislosti pro retrospektivně se odkrývající důvod toho všeho. Nakonec diváka čeká pohádka o tom, jak by mohla vypadat část dospívání někoho, jemuž se v dětství něco zvrtlo. Filmu to ovšem strašně dlouho trvá, až to nakonec zachraňuje v posledních pěti minutách. (20.01.2010)

Neobyčajne hutná, myšlienkovo bohatá dráma pre náročného diváka. Ide o viacvrstvový príbeh, kde každá jedna vrstva vládne svojou vlastnou pointou, avšak na konci sa tieto spoja do pekného, veľkého odkazu. K tomu treba prirátať pekné prostredie a u severanov štandardne pôsobivé herecké výkony. Vôbec som nečakal, že sa príbeh nešťastného Juhaniho zvrtne takýmto smerom. Nedá sa viac, len súhlasiť: "...si nemocný, ale vyliečiš sa, nevyliečiš sa však, pokial nehodíš svoju minulosť za hlavu..." Tá vec s dopisom na konci všetko pekne obrazovo dopĺňa. U mňa maximálna spokojnosť, jasný plný zásah. (08.10.2014)

Naši filmaři pořád brečí, že filmy stojí moc peněz a špatně na ně shánějí peníze. Řeší to často příšerným Product placement ( Svatba na svatebním poli, Líbáš jako Bůh ). Šikovný Dome Karukoski z Finska nic takového nepotřebuje. Stačí jeden ostrov, zhruba 20 přsvědčivých herců, kvalitní scénář a výborná kamera a hustá atmosféra. Flashbacky z traumatického zážitku jsou luxusně nasnímané. "Tummien perhosten koti" nenudí ani minutu. Nenapadá mě jediná výtka. Děkuji DVD Edici za vyjmečný film. (08.10.2009)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)