Na cestě po jihokorejském Tegu (S22E01)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě k obřímu kamennému Buddhovi, kterému balancuje na hlavě plochý kámen, za dozrávající úrodou chilli papriček, nakládaným kimči, tradiční korejskou medicínou i za vzácným krojem hanbok, a také za mnichy, ovládajícími bojovou metodu sunmudo... Tegu leží ve vnitrozemí, v provincii Severní Kjongsang a se svými dva půl miliony obyvatel je čtvrtým největším jihokorejským městem. Není divu, že jeho centrum je rušné, plné prvotřídních restaurací, hotelů, svítících výloh a zábavy. Zároveň se jedná o příjemné město, kde mají stále své pevné místo obchůdky s tradiční medicínou, a nebo kroji hanbok. Moderní a původní tu žije v symbióze. Slavnostní šaty se i dnes nosí při zvláštních příležitostech a cestou z moderních obchodních center se lidé zastavují na nejstarším trhu s léčivy v zemi. Naši cestu však začneme ještě před branami Tegu, a to v provinčním parku Palgongsan, kam Korejci míří ke Gatbawi, což je svatyně Buddhy hojitele. Podle pramenů bylo toto posvátné místo založeno už roku 638. Obří kamenný Buddha je proslulý plochým, 15 cm silným kamenem, který mu jako klobouk balancuje na hlavě. Mniši zde hlasitě přeříkávají modlitby a návštěvníci se potichu sklánějí k soše s hrstkou rýže v dlaních. Korejské vesnice nyní obývají už většinou jen starší generace. Jako by se člověk vrátil o půl století zpět. Do míst, kde tempo života určuje příroda a dozrávající úroda. Pozdní podzim patří v Koreji zářivě červeným chilli papričkám, božskému ovoci kaki a také společnému setkávání při nakládání kimči. Pálivý salát, který se připravuje z nakládané a fermentované zeleniny, je korejským národním jídlem. Senioři na vesnicích nezahálí ani večer. Scházejí se v kulturních centrech, kde zpívají, hrají různé deskové hry a pojídají naložené kimči. Až u východního pobřeží země. (Česká televize)