Matka

Jako by letošní Vary zachraňovala Korea a sázky na režisérskou jistotu. Po Žízni Park Chan-wooka Matka Bong Joon-hoa (Mutant/Host zapomenut). Zpočátku jsem se bál, protože filmy s podobnou tématikou moc rád nemám, a především postava matky mi svým chováním neuvěřitelně lezla na nervy, jinak filmu lze máloco vytknout. Natočen je pěkně, jistě, drží si určité napětí a nádech, herci skvělí, hudba rovněž a k závěru několik scén, ze kterých až mrazilo. 85 % (12.07.2009)

Vztah psychicky závislé matky na mentálně retardovaném potomkovi nenabízí první hodinu nic extra. Domníval jsem se, že zápletka je určitou variací českého Václava. To se naštěstí nepotvrdilo. Detektivní linka příběhu je dobře zpracovaná. Má i filosoficko-etický přesah. Je třeba ocenit tvůrčí invenci a originalitu režiséra = 3,5*. (20.12.2009)

Joon-ho Bong je pre mňa jeden z najvýraznejších režisérov súčasnosti. Či už sa jedná o výber tém, alebo o to ako ich spracúva, je v mnohom neprekonateľný. Oproti nemu je inak výrazný a žánrovo pestrejší Ji-un Kim o triedu horší. Jeho posledný réžijný počin Matka síce nedosahuje tak silnej katarzie ako sa to podarilo v jeho Spomienkach na vraha, ale spôsob ako sa hrá s divákom je jednoducho skvelý. Necháva nás v neistote - hlavný hrdinovia sú psychicky a mentálne neistý vo všetkom čo robia a pritom sa snažia dopracovať k pravde. Potom už len ten povestný dážď, ktorý vystihuje atmosféru malého a chudobného mestečka, podfarbený skvelým výkonom Hye-ja Kim, vás dostane do kolien aj v tých menej vypätých scénach. Koniec a finálne rozuzlenie potom dodáva filmu úplne iný rozmer. Rozmer, ktorý spôsobí, že o filme rozmýšľame a uvedomujeme si aký má silný emocionálny presah. Existencializmus v tej najvýraznejšej podobe. Pre mňa výborná vec, ktorej z hodnotenia ubrala čisto moja filmová deformácia, pretože som koniec čakal už od polovice filmu. Ale je výborne spracovaný a vo svojej podstate je to aj tak bezpredmetné. Je to naozaj výborná vec. (17.07.2012)

[KVIFF 2009] Film o postiženém klukovi, který je obviněný z vraždy. Divák neví, jestli to spáchal, nebo ne, on sám si nemůže vzpomenout. Jeho matka se snaží dopátrat pravdy... Zápletka poměrně zajímavá, ne úplně nečekaná, ale přesto se objeví několik podařených zvratů. Možná by to mohlo být kratší, ale jinak jeden z těch lepších filmů, co jsem ve Varech viděl. A nedokážu pochopit, jak je možné, že to napsal a režíroval Bong Jun-ho, tvůrce strašného Mutanta, což je podle mě režijně naprosto nezvládnuté dílo, narozdíl od Matky. (03.07.2009)

Jihokorejská kinematografie si zapisuje další zářez a Bong Joon-ho definitivně potvrzuje, že patří do režiserské (myšleno celosvětově) elity. Příběh matky, jejíž láska nezná hranic a která se ze všech svých sil snaží zachránit syna, je strhující svou upřímností a naléhavostí, kterou onu lásku popisuje. A uvnitř vší té rozervanosti navíc Bong nezapomíná upomínat na Hitchcocka a připravovat thrillerové scény plné jakési temné aury, jež vaší duši chtivou "něčeho" originálního zcela naplní (téměř všechny takovéto scény v Bongově podání končí jinak, než by se čekalo). Typická rozpolcenost režisérových filmů je přítomna i zde: humor střídá násilí, horror vztahový film a černá komedie tragický příběh. Tohle je ovšem trademark v pravém slova smyslu, žádná neumělá křeč. Je až neskutečné v jakém uměleckém duchu Bongova filmografie pokračuje a jak se svým každým dílem posouvá dál a tím pádem posouvá dále i hranice filmového vědomí. Říkejte si, co chcete, ale toto dokáže jenom ta asijská kinematografie. (19.10.2009)