Sucker Punch

Klíčovým momentem filmu je jeho poslední věta. S tou totiž tvůrci vyloží karty na stůl a definitivně pojmenují své cílové publikum - dospívající dívky vyznávající "alternativní" módní styly uroní slzu, že konečně někdo natočil film přesně pro ně, a všichni ostatní s hrůzou prozřou. Mokrý sen všech náctiletých návštěvnic conů se stal skutečností a Snyder, poprvé režírující podle vlastního původního scénáře, mistrně v jednom díle skloubil módní elementy mangy a anime, fantasy, sci-fi, military a videoher, tedy komplet programu conů, při čemž zdůrazňuje spiklenecké elitářství dívek a jejich nepochopení okolím (konstatované umístěním do blázince). Povrchnost, afektovanost a doslovnost zde, stejně jako v jiných filmech pro mládež hledající utvrzení ve svém minoritním stylu (ať už je to emo, goth, lolita či werewolf), nejsou nemístné, ale naopak zásadní výrazové prostředky, které nejlépe rezonují se sentimentem cílového publika. V porovnání s "Repo: Genetická opera", kde v centru glorifikace stál jediný konkrétní styl, přichází "Sucker Punch" s uhrančivou pluralitou trendů a doslovně vyzdvihuje své zrcadlení divaček ve vyprávění. Především se zde nedeformuje nějaký již existující vyloženě alternativní styl jako punk či goth do módní pózy, ale naopak se z ryze módních směrů skládá jejich přirozený konglomerát a další stupeň. Na rozdíl od série "Twilight", která za emo fasádou holkám podsouvá genderově tradicionalistické a konzervativní postoje se zde naopak s bezelstnou přímočarostí apeluje na jinakost, byť samozřejmě módně ohraničenou. "Sucker Punch" je co do kompaktnosti, vyváženosti a osobitosti nejlepší Snyderův film. Zde si totiž jeho rukopis, vyznačující se v prvé řadě patosem, nepodmaňuje cizí vyprávění, ale naopak dostává plné pole působnosti v díle od začátku zamýšleném tímto směrem. Ačkoli nepatřím k cílové skupině a s filmem jsem se potkával pouze v některých pasážích, právě díky výše předestřeným kvalitám ho považuji za vynikající dílo ve své kategorii, a to nemluvě o nápaditém vrstvení realit ve vztahu ke genderovým rolím. PS: Stejně jako v případě "Počátku" a "Speed Racera" velmi lituji, že podle "Sucker Punch" nevznikla dobrá videohra, protože zdejší levelová struktura vyprávění a vizuální stylizace světa k tomu vyloženě svádějí. (26.03.2011)

Ten scénář napsal Snyder ve svých 15 letech, ne? Anebo po lobotomii. Akční scény sice vypadají úžasně, ale tím, že jde jen o výplod něčí fantazie, si do nich mohl Snyder po pejskokočičovsku naplácat, co ho jen napadlo. Tyto scény jsou tak jen záminkou k předvádění efektů, a nevyhnutelně zde chybí jakékoli napětí, o emocionálním dopadu nemluvě. Škoda, dost jsem se těšil. Zbytek filmu nestojí za zmínku. (02.04.2011)

Zack Snyder je pro mě designový režisér. A stejně, jako je rozdíl mezi designem a uměním, je rozdíl i mezi mizanscénou se skutečnými vnitřními vazbami a tím, co je u Snydera dokonalý plakátový fetiš. Který si ovšem tady krásně dvojsečně rozumí s tématem. Jen mám pocit, že Snyder si tentokrát moc nerozumí s divákem. (05.08.2011)

Stále dokola musím poslouchat muziku, která se v tomhle filmu objevila. I při psaní tohoto komentáře si ji pouštím. Je to právě ona, která ze zvláštní fantasy udělala neuvěřitelně temnou pecku, která je originální svým sněním a zábavná všemi postavami, které se ve filmu objeví. Začáteční Sweet Dreams je snad nejlepší verze, která se zpěvačce a herečce Emily Browning povedla. Předvedla totiž v jakém duchu se celý tenhle film bude vést. A nemělo to chybu. Celý příběh je vlastně spletenec snění, které si Emily ve své hlavě přichystala a celý ten film nabízí tunu perfektní akce, která nejenom, že baví, ale ještě do toho je super a plná parádních efektů. Celé to je ale hlavně zábava a těžko jsem v tom příběhu hledal něco jiného. Proto dávám čtyři hvězdy. A to i přesto, že závěr mě upřímně šoknul. Protože mě ze zábavy vhodil přímo do reality. A to stačilo málo - naprosto precizní závěrečný monolog. (13.06.2012)

Prvé sklamanie od Snydera. Vedel som, že nebude dlho trvať, kým si Snyder uskutoční pod záštitou nejakého veľkého štúdia svoj sen natočiť svoju osobnú gýčovinu, ku ktorej (povedzme si úprimne z feelingov posledných filmov) bezdebaty smeroval. Táto žámrová, myšlienková a príbehová zmeska mojim spolusledovateľom pripomínala ich skúsenosti s ľahkými drogami a mám taký pocit, že neboli ďaleko. Hlavná pointa príbehu je až príliš jednoduchá na to, aby som vedel oceniť to, že bola zabalená do týchto audio-vizuálnych šialenstiev. Tie mi síce imponovali, akcia skvelá, efekty špičkové, hudbou mi plesalo srdce, no nič to nemení na fakte, že ma to aj tak celé proste nudilo. Otváral som ústa nad tým kam až zájde Zackova fantázia, ale hlavne nad tým, že ju nedokázal udržať pod kontrolou a prevedenie na plátno bolo miestami dosť chaotické. Teším sa preto na Supermana a napravenie si renomé. 60%. (25.01.2012)