Posledná bosorka

Formálně a umělecky výborný film, ale jde v podstatě o fiktivní příběh, který se snaží tvářit historicky. Postavy jsou naprosto jednoznačně typizované jako v pohádce. Ti dobří jsou lid (malíř, Julie a studenti), ti zlí jsou všichni zástupci církve a šlechty a jejich přisluhovači. Takže z toho na mne až příliš čiší komunistická propaganda 50. let. Proto nedávám vyšší hodnocení, které by si jinak toto slovenské dílo s dobrými hereckými výkony, malebnými scenériemi historických lokalit (Trnava, Budmerice, Jur aj.) a kostýmy určitě zasloužilo. (22.02.2009)

"Chcem visiet v kostole, aby sa ku mne modlila celá Trnava."                                                                                 Podobně jako první slovenské filmy i tento sahá po národní předloze, opírá se o skutečné události, ukazuje život prostých slovenských lidí v 18. století . Je zde patrná výrazná stylizace, místy až přehnaná dramatizace, která ovšem dodává vcelku příjemnou atmosféru. Příběh je prostinký a je završen šťastným koncem. Dobro musí zvítězit nad zlem, pokrytectví musí být odhaleno a vysmíváno, církev zlehčována, aby by patrný jediný správný světonázor. Přesto nebo právě proto je tato pestrobarevná pohádka pro dospělé vlastně milá a dokáže zaujmout. Všichni hrají jako o život, ani malé role nejsou zde natolik malé, aby nebyly obsazeny dobrými herci, děj pěkně odsýpá, nejsou zde hluchá místa. Mikuláš Huba představuje chrabrého charakterního člověka, který se nebojí nastavit tvář, jeho protivník František Dibarbora má všechny panské manýry, které se dají očekávat od její magnificence rektora Trnavské university. Nechybí ani komické situace a figurky, madam rektorová je přímo k sežrání, pobaví i střety prostého lidu s biřici či manželské scénky s rektorovými. Nechybí lidové písně a řemesla. Takhle nějak mohla vypadat Pyšná princezna, kdyby byla v barvě. Pokud se necháme naladit na onu pohádkovou notu, nebudeme hledat ani velké drama ani příliš zkoumat historii, dostane se nám příjemné podívané.               "Alebo nemáme azda veriť v zázraky?!" (02.03.2015)

No, tak zase jednou poplavu s hodnocením proti proudu.... Historický film s tak špatnými hereckými výkony jsem tedy dlouho neviděl. Trochu to působí, jak kdyby tvůrci sehnali dohromady osazenstvo nejbližších dvou tří podhorských salaší a šlo se točit. Takže po několika celkem povedených SK filmech (Růžové sny, Obchod na korze) jsem tentokrát sáhnul vedle. (27.02.2009)

Jeho magnificencia je nadržaná, a tak prichystala pre objekt svojej sexuálnej túžby namaľovanie obrazu. Maliar je nadržaný, a tak namiesto zákazky nakreslí na obraz objekt svojho záujmu. Freuda by tento film určite zaujal. Tieto postavy príliš nepremýšľajú, maliar si musí byť vedomý, že svojim činom dievčine ublíži. Prečo napríklad namaľoval pôvodný obraz a až potom ho prečiarkol? Z čoho žil, ak takéto zákazky odmietal? Ale to je viacmenej jedno, pretože Posledná bosorka je najmä rozprávka s dvojrozmernými postavami, akými sú aj dekorácie Trnavy. Ťažko hovoriť o dráme a historickom filme, farebné je to ako Byl raz jednou jeden král a plné humoru. Skôr teda rozprávka s prvkami drámy (ťažko ideologicky zafarbená) , zasadená do konkrétneho historického obdobia. Krónera tu spoznáte až podľa hlasu. (31.12.2013)

Až příliš naivně natočeno, těžko říci, zda se ještě stále může jednat o umění. Těšila jsem se na Františka Dibarboru. Ale ani on zde nepředvedl nezapomenutelný výkon, což rozhodně nelze vyčítat jemu, ale nevýrazné režii. Bahna si evidentně nebyl jist, zda chce natočit historický film, sociální drama, rozjuchanou veselohru se zpěvy a tanci, nebo snímek o svědomí a přesvědčení umělce. Takže nakonec z toho vzešlo od každého trochu a od každého špatně. (28.05.2016)