Světová invaze
Battle Los Angeles
Réžia:
Jonathan LiebesmanScenár:
Christopher BertoliniKamera:
Lukas EttlinHudba:
Brian TylerHrajú:
Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeit, Joey King, Jim Parrack, Lucas Till, Cory Hardrict (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Čo robiť, ak sa z hŕstky čisto hypotetických teórií a domnienok zrazu stane desivá realita? Čo všetko sa môže stať, keď na našu Zem jedného dňa skutočne zaútočí akási neznáma veľmoc? Ako a kde vybuduje ľudstvo svoje posledné obranné pevnosti v boji s nepriateľom, ktorý je jednoznačne v presile? Už celé roky prichádzajú zo všetkých možných kútov sveta viac či menej dôveryhodné hlásenia o pozorovaní UFO - v Buenos Aires, v Soule, vo Francúzku, v Nemecku, v Číne... Ale až dnes sa z týchto v podstate neškodných údajných blízkych stretnutí prvého druhu stane bolestne reálna desivá hrozba – Zem totiž doslova z ničoho nič napadnú neznámi agresori! Ľudstvo je v šoku a môže sa len viac-menej bezmocne prizerať tomu, ako jedno mesto po druhom padá do rúk votrelcom... Posledným útočiskom značne zredukovanej ľudskej rasy vo vojne, ktorú si nikto z nás nedokázal ani len predstaviť, sa stane Los Angeles. Úlohou námorného poddôstojníka Michaela Nantza (Aaron Eckhart) a jeho mužov je vytvoriť a udržať poslednú obrannú líniu, ale tiež bojovať s neporovnateľne mocnejším a lepšie organizovaným nepriateľom až do posledného muža – nepriateľom, s akým sa dosiaľ ešte nikdy nestretli... (TV Markíza)
(viac)Videá (12)
Recenzie (1 413)
Keby som predtým nevidel trailer aspoň desaťkrát, tak by som možno nebol až tak sklamaný, ale postaviť film na pár scénach z traileru a potom to roztiahnuť na takmer dve hodiny bola naozaj zúfalosť a skutočná trúfalosť bola radiť tento film medzi blockbustre. Sklamanie na celej čiare. Scenár bol deravý ako výfuk z wartburga môjho uja, dialógy na úrovni súčasných seagaloviek, jediné čo ma udržalo až do konca sedieť v kine boli efekty a snaživý Aaron Eckhart, ktorého prehrávanie vyjadrovalo beznádej nad kvalitou jeho postavy. Doma by som to vypol po polhodine a ani sa nesnažil napísať nesúvislejšie súvetie do tohto komentára. Takto som docenil aspoň tých pár pozitív. 40%. ()
It's propaganda. Dej se k americkým mariňákům protože jsou to ti nejlepší chlapi na planetě a John Wayne je na ně hrdej. SVĚTOVÁ INVAZE je guilty pleasure. Přes idiotský scénář, plný patosu tu máme zatraceně efektní akci, výbuchy, střelbu a záběry na nádherně rozbité Los Angeles. Srovnání s Crysis je rozhodně na místě. Jenom tu chybí nanooblek. Aaron Eckhart jako "pan štábní seržant" je takový Ten armádní Ježíš s lidskou tváří, který dělá nemožná rozhodnutí a je "hrdinný". Ostatní vojáci jsou tu od toho, aby (za něj) umírali a nebo s ním šli ještě do jedné poslední akce. Ano až takové klišé to je. Jenže to nevadí (vlastně je to neskutečný zdroj zábavy a úsměv z tváře téměř neslézá), navíc to všechno vypadá a zní tak dobře - Bryan Tyler moc pěkně podbarvuje hrdinské žvanění i kulometnou palbu. "Brzy zase budeš surfovat Simmonsi." ()
Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 ()
Spíš, než velké filmové sci-fi, to připomíná nějakou solidní akční hru typu Crysis II nebo něco takového. Prostě procházíte městem a z ruin se na vás sypou nakrknutí emzáci. Jediný rozdíl je v tom, že si teď nehrajete vy, ale nějaký strýček Jonatán. Provedení se opravdu povedlo, člověk má chvílemi skutečně pocit, že je součástí nějaké invaze. Ostatní, co by člověk od filmu čekal, se nedostavilo. V průměru mi vychází tři hvězdy, ale mám tyhle invazní béčka docela rád. Čtyři, ať má Jonatán radost. ()
Galéria (72)
Zaujímavosti (24)
- Jonathan Liebesman chtěl, aby byl film realistickým vyobrazením mimozemské invaze ve stylu válečných filmů a reálných záběrů z války. Film z toho důvodu nebyl natočen ve 3D, protože Liebesman měl pocit, že diváci by z roztřesených záběrů natáčených z ruky ve 3D "zvraceli do dvou minut". (JARDAHONDA)
- Na potenciálním úspěchu této sci-fi podívané se již tradičně přiživilo také studio The Asylum, produkující tituly, které často používají názvy filmů a scénáře velmi podobné soudobým filmovým trhákům, aby nalákaly diváky. V době premiéry tohoto filmu tedy vyslalo do světa DVD s vlastním snímkem Bitva o Los Angeles (2011), který se nepřekvapivě inspiroval stejnou událostí z roku 1942. (movieband)
- Pred účinkovaním vo filme absolvoval Aaron Eckhart (Michael Nantz) náročný tréning s námornými vojakmi zameraný na kondičku. (Greenpeacak)
Súvisiace novinky
2011 - vyhlídky, poděkování a přání
Další kalendářní rok se chýlí do finále a nechává v nás několik výjimečných filmových zážitků. Nebylo jich zas tolik, ale byly o to silnější. To na rok 2011 nám Hollywood (a nejenom ten) chystá… (viac)
Titáni soupeří dál
Nezáleží na tom, co si o novém Souboji titánů myslíte. Je jedno, jestli se vám líbilo jeho konvertované 3D. Film už v kinech vydělal bezmála půl miliardy dolarů a pokračování přijde brzy. Natáčení… (viac)
Smrtonosný Odysseus?
Starořecká mánie v Hollywoodu nabírá na obrátkách. Studiu Warner Bros. nestačí právě natáčená nová verze Souboje titánů, teď ještě dalo zelenou projektu nazvanému prostě Odysseus. Pokud čekáte epos o… (viac)
Děkujeme, že válčíte
To není pokračování nekorektní komedie Jasona Reitmana, jen pokus neohrabaně vám naznačit, že dnes si povíme o novém filmu s Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Po Temném rytíři určitě přehazuje nabídky… (viac)
Přestože jde v prvním plánu zcela jistě o náborák jako prase, nelze si nevšimnout, jak Světová invaze diváky zároveň vmanipulovává do role okupovaných iráckých vojáků, potažmo civilistů. Stejně jako emzáci, kteří přicházejí vydrancovat Zemi kvůli životně důležité substanci - vodě (nebo tak to alespoň prezentují média a experti v nich), zabírají Američané Irák a okolní země ve snaze přibližít se ke klíčovému energetickému zdroji (ropě), který doslova pohání jejich civilizaci. Ropa je pro západní civilizaci dokonce tak zásadní, že prostupuje nejen zcela zjevné oblasti průmyslu jako ten dopravní nebo vojenský, ale v důsledku se týká veškerých plastových výrobků, farmaceutik nebo hnojiv, a tedy i jídla nebo pití (balené vody). Připomeneme-li si známý slogan "jsi to, co jíš", dá se říct, že ropa se stala fyzickou součástí nás samotných. Když tedy ve Světové invazi vidíme poraněné alieny, ze kterých stříká voda, je to připomenutí, že i my jsme naplněni a ovládáni určitou tekutinou (a není to krev). Ohledně polidštění mimozemšťanů jde film ještě dál, když při scéně s vivisekcí odkrývá jejich slabinu na totožném místě jako je naše srdce, tzn. na rozdíl třeba od Black Hawk Down, kde jsou nepřátelé dehumanizováni, jde Světová invaze spíše opačnou cestou (byť pouze na tělesné rovině). A naopak, mariňáci jsou tu hned v několika případech přímo spojeni pouze s číslem jejich psí známky a sami vojáci v poli v jedné z prvních scén potkávají skutečného psa, který má naopak na známce jméno lidské. Světová Invaze se tak ptá, zda vůbec existuje hranice mezi zvířetem, vojákem a strojem a nastoluje ontologické dilema, které se vine celým filmem. Paralela, v níž se svět, zhuštěný ve finále na jedinou americkou mariňáckou skvadru, dostává do situace kolonizovaných států Blízkého a Středního Východu, dále pokračuje ve stylu boje, který musí vojáci proti technologicky zdatnějšímu nepříteli zvolit. V určitou chvíli totiž dochází k doslova mučednickému sebeobětování dosavadního velitele jednotky, zcela ve stylu islamistických teroristů, kteří neváhají vyhodit v rámci Svaté války (tedy v agresivní obraně vlastní země a hodnot) sami sebe do povětří (včetně autobusu!). Takový bezhlavý, až slepě sebevražedný styl války, zosobněný poté především štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), se nakonec ve Světové invazi jeví a prezentuje jako jediný s šancí na úspěch. Lze tedy říct, že Liebesman klade militantní patriotismus USA na roveň radikálního islamismu Al-Kájdy a řada diváků pravděpodobně vůbec nepostřehne, čemu že to vlastně tak zaníceně drží pěsti. Světovou invazi ovšem není možné ani při troše dobré vůle považovat za ironický nebo satirický komentář, a tak tento alternativní výklad beru jako kuriozitku, která je sice sama o sobě zajímavá hlavně ze společenského hlediska a z filmu spíše mimochodem vyplývá, ale samotný se díky ní snesitelnějším nestává. Z hlediska techniky filmového řemesla ovšem nelze vytknout téměř nic, což z tohohle precizního stroje na akci a emoce z ní vyplývající dělá možná o to děsivější kousek propagandy. Riefenstahlová v hrobě s úsměvem na tváři zvedá pravici. () (menej) (viac)