Svetová invázia

Unikát. Je to jako když jste na začátku devadesátek házeli mince do herního automatu a neustále si přidávali nové a nové jednotky, zatímco teď se opájíte gyroskopem v iPhonu a v autobuse smažíte emzáky podle toho, jak moc vám to výmoly na cestě dovolí. Zážitek je stejný. Nonstop akce prokládaná občasnými animacemi, ve kterých chronologicky odkrýváte střípky příběhu, který je jen - mnohdy neodkliknutelným - zdržením za vysněnou likvidací nepřátel a postupu k většímu bossovi. V tomhle případě je jedno, kolik vody se z našich oceánů odpařilo během pár hodin, nebo proč se tak rychle střídá noc a den, důležité je, že vaše jednotka běhá, doplňuje ammo, health, staminu a získává experience. Nemusíte znát Johna Wayna abyste věděli, že patos k náborovkám patří stejně jako Pizza Hut do vojenské základny v Afghánistánu. Kdyby mi tohle pustili u odvodu, koupím si první letenku do Libye a ukážu tomu velbloudímu sodomitovi zač je toho ropa. (11.03.2011)

Uznávám, že víc než na ten film koukat bych ho chtěl pařit. Ono to totiž vypadá jak zfilmovaná verze Modern Warfare, akorát s ufonama místo Rusáků. Je tam použito hodně prvků moderních videoher - záchrana rukojmích, stealth akce do nepřátelské základny a nakonec obrana perimetru, než přilítnou rakety. Ty akční scény jsou bomba, to mi nikdo nevymluví, ale uznávávám, že ten patriotismus může někomu lézt na nervy. Mě ale naopak scény jako, když všech sedm zbylejch mariňáků slanilo za Eckhartem a šli těm zkurvenejm ufonům nakopat prdel za zvuků patriotický hudby fakt bavily. (11.03.2011)

Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %. (19.04.2011)

Krajně nevyrovnaná záležitost, která si půjčuje ze všeho možného (od Black Hawk Down přes Válku světů a District 9 až po Green Zone), přičemž ale povětšinou jen recykluje slabší aspekty těchto svých vzorů. Pvní část filmů je naprosto super, v momentě, kdy se na plátně objeví provařená držka Michelle Rodriguez to ale všechno klesne o jednu úroveň níž... Naprosto epické a opulentní momenty jsou střídány jinými, naprosto nezvládnutými, nechtěně směšnými, nefunkčními a mizerně provedenými. Neutuchající akce je sice super a daří se držet napětí, je ale ničena silně proměnlivými triky (jejichž úroveň kolísá od solidních až po vyloženě mizerné) a scénář, byť z větší části omezen na vojenské pokřikování, dokáže zcela nečekaně kouzlit tak šílená WTF, že je to skutečně pouze a jedině k pláči smíchy (a nemám teď na mysli patos, který k tomu vojenskému prostředí tak nějak patří a vadí mi, stejně jako anonymní a nepřehledná akce, výrazně méně, než u filmů s větším důrazem na civilní postavy). Jediným neoddiskutovatelným kladem je tak Aaron Eckhart, Liebesman ale není dostatečně dobrý režisér, aby dokázal ustát z totální prdele vytažený scénář Christophera Bertoliniho. A scénář v tomto případě skutečně pohřbil celý film tak, jako Los Angeles pohřbily hromady suti. (10.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)