Svetová invázia

Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. (07.04.2011)

2 a 1/2. Jonathan Liebesman je velmi šikovný realizátor. Technicky je Světová invaze parádní, zvukově i trikově na hraně možností a chytře využívá i paradokumentárních prvků a pseudotelevizních záběrů. Díky tomu by člověk tipoval dvojnásobný rozpočet. Problém bych neviděl ani ve scénáři, který sice připomíná verbovací spot pro mariňáky, ale Abrams nebo Cameron by i z tohohle destilátu apokalyptických a válečných scífek zvládli udělat famózní podívanou. Jenže elitní režiséři jejich typu si víc hrají s vyprávěním, s rytmem jednotlivých scén a netopí se tolik v jednotvárné změti rozklepaných záběrů a detailů. A naplno nechávají vyznít ty nejpůsobivější scény a nejvíc cool momenty. Dovolí vám se kochat. Ve Světové invazi na kochání nebo prožívání bohužel není čas ani prostor. Výsledek se tak hodně blíží uspěchaným a nevyváženým blockbusterům typu Transformers 2 a Terminator: Salvation. (12.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)

|| Scenár: Christopher Bertolini | Hudba: Brian Tyler | Produkcia: Jeffrey Chernov, Neal H. Moritz, Ori Marmur | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Relativity Media, Original Film | Rozpočet: 70 miliónov $ | Tržby: 202,466,756 $ || Megalomanský kolotoč, striedajúci jednu akčnú scénu za druhou. Ako väčšinou, i teraz zlyháva hlbšia charakterizácia postáv - ľuďský faktor dostáva strašne málo priestoru, a tým pádom scenár siaha po patosom nafúklych dialógoch, ktoré miestami môžu pôsobiť smiešne. Nič to ale nemení na fakte, že Battle: Los Angeles je rýdzo audiovizuálna lahôdka, ktorá vegetariánom akčných filmov pravdepodobne nebude chutiť. Filmu chýba viac precíznosti v logickosti a dejovej hutnosti, no má zaujímavé nápady a technicky zvládnuté momenty. Hudba Tylera a herecký výkon Eckharta znamenitý. Trochu menej roztrasenej kamery, a o pár decibelov menej v kine, a bol by som nadmieru spokojný. | Videno v CineStar Praha, čsfd premiéra, 10.3.2011 | (08.03.2011)

Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %. (19.04.2011)