Svetová invázia

Keby som predtým nevidel trailer aspoň desaťkrát, tak by som možno nebol až tak sklamaný, ale postaviť film na pár scénach z traileru a potom to roztiahnuť na takmer dve hodiny bola naozaj zúfalosť a skutočná trúfalosť bola radiť tento film medzi blockbustre. Sklamanie na celej čiare. Scenár bol deravý ako výfuk z wartburga môjho uja, dialógy na úrovni súčasných seagaloviek, jediné čo ma udržalo až do konca sedieť v kine boli efekty a snaživý Aaron Eckhart, ktorého prehrávanie vyjadrovalo beznádej nad kvalitou jeho postavy. Doma by som to vypol po polhodine a ani sa nesnažil napísať nesúvislejšie súvetie do tohto komentára. Takto som docenil aspoň tých pár pozitív. 40%. (29.03.2011)

Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. (07.04.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Mě už začínáí otravovat jak ufouni napadaj pořád jen Ameriku, tedy zřejmě i ostatní, ale jediný Američani si ví s nima rady. Přitom kdyby nebyli ufouni krávy, napadli by třeba nás s ohledm na historii naší země je jasný, že by jsme se vzdali ještě dřív, než by tady byly, navíc získat 5 milionu udavačů a spolupracovníků by mohlo být pro ufouny taky přinosný, ale oni ne, oni furt na ty Amíky, přitom jedinej mimozemšťan, kterej u nich přežil a v pořádku odletěl zpátky je E.T. a to jen proto, že pořád volal domů a učet za telefon začínal ohrožovat americké národní hospodářství, tak amíci nakonec byli ještě rádi, když si Eťák zbalil svejch pět švestek a mazal zpátky do tý svý vesmírný díry. Jinak mě bylo úplně jedno kdo chcípne a kdo přežije, mimozemštani vypadali jak velkej kastrol s pokličkou a parta vojáčků tam líta jak důchodci v Holešovický tržnici od stánku ke stánku. ".....a když bude třeba, tak se spojím třeba s mimozešťanama." No Paroubku kde si byl, když bylo třeba. (21.02.2012)

Scénář: Christopher Bertolini .. My už jsme snídali, Jsme sedm statečným mariňáků a tuto zaprášenou vesnici ubráníme... _ Politicky korektní volná adaptace kostry first-person shooter game. Bohužel, ne že by byl scénář vyloženě blbej, ale je jednostrannej a jednotvárnej a na nakopnutí celku do vyšších pater zkrátka nestačí. Režie mi zato přišla poměrně snaživá, ale požitku zase ubírá někdy až přehnaně třesoucí se kamera a nevyrovnanost triků (a přitom bylo prostředků více než 2x oproti třeba District9..). Ve výsledku tak film zanechá především dojem, že měl jediný cíl - poutavě nás vybudit ke spálení modré knížky a nástupu do armádního sboru. Jakéhokoliv. 50%. (12.03.2011)