Irčan

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální. (17.08.2020)

Jako již tradičně jsem snímek vzhledem k brutální stopáži dlouho předlouho odkládal. Jako již tradičně se ukázalo, že zbytečně. Scorsese zvolil neobyčejně svižné tempo, takže i když má film 3 a 1/2 hodiny, tak se stále něco děje a je stále na co koukat. Takhle událostmi napráskaný film se jen tak nevidí. Vešlo se tam toho opravdu hodně a všechno zvládlo být divácky velmi atraktivní a moderní. Už jsem se bál, že nám Scorsese začíná senilnět, ale tímto snímkem mě vyvedl z omylu. Jediná obrovská výtka míří z mé strany k totálně odporné digitální verzi mladého Franka. Především, pokud jste zdravým divákem a sledujete snímek v tom nejlepším možném rozlišení jako já, tak vám muselo být na zvracení. Ten jeho rozmazaný ksicht, který totálně nezapadal do okolního osvětlení, naražený na staré nepohyblivé tělo - to bylo něco strašného a zbytečně to kazilo dojem. Rozhodně zde měl být použitý jiný herec. Tato výtka se týká všech takto znetvořených postav. Je mi záhadou, jak něco takového mohlo projít. Zahrané a obsazené to bylo samozřejmě na jedničku s hvězdičkou. Moc se mi líbily i události, které snímek zachycuje. Scorsese vybral opravdu mimořádně zajímavou část amerických dějin. Nepřestává mě udivovat, jak něco takového mohlo být tehdy možné. Za mě (experta) dávám 4 kousky s přimhouřenýma očima nad ve velkém stylu posranou digitalizaci postav (i amatérské deepfakes na pornhubu jsou nesrovnatelně lepší - vím, to pouze z doslechu, jsem slušný mladý muž). (22.03.2020)

Monumentální filmařina, jejíž ohromnou obšírností posílá Martin Scorsese netflixovským divákům vzkaz, aby na pár hodin odložili z ruky telefon a věnovali plnou pozornost jeho dlouho připravovanému dílu a dobře vnímali a chápali psychologii postav, o níž tu jde především. Z pomyslné trilogie Mafiáni, Casino, Irčan je právě třetí zmíněný nejvíc politický a nejmíň brutální, přesto neméně působivý a osudový. Druhé zhlédnutí je časem povinností. (17.01.2020)

Poctivá gangsterka. Je poměrně komplexní (asi jak to jen jde v sice dlouhým filmu, ale pořád ne seriálu) a kromě klasických témat jako rodina, přátelství mezi gangstery a dospívání tu máme i vyloženě stárnutí do důchodového věku, což už tak běžné u této látky není. Vše je to příjemně zahraný, takže díky hereckým výkonům jsem nevnímal, jací jsou to všechno nesympatičtí sviňáci - hlavně De Nirovo brebentění dodává hlavní postavě na zajímavosti. Některé scény jsou hodně fajn, ale celkově je to sice pro mě zábavný film, ale nic, co by se u mě zapsalo mezi legendární snímky. (8/10) (19.01.2020)

Během sledování jsem měl pocit, že jsem zestárl asi o 10 let. Tak dokonale gerontokraticky na mě Irčan zapůsobil. Běžně americké filmy jsou ustrojené na publikum, které je ochotné přijít do kina, tzn. na mladou generaci, tohle cílí spíš na pamětníky, kteří mají nakoukanou Scorseseho mafiánskou klasiku. I když mám celou tu hereckou partu, kterou doufám naposledy Scorsese shromáždil, rád, mám pocit, že tenhle pomníček už nebyl třeba. Jak poznamenal už můj oblíbený noriaki, je to rozvleklé, umělé a málo rafinované. Přidávám se k tomu hlasu. Až na to nepřirozené omlazování, které stejně funguje jen z poloviny, protože chůze i gestikulace leccos prozrazují, na tom snímku není nic vyloženě špatně, ale zároveň tam není nic, co byste konkrétně ve Scorseseho tvorbě neviděli už dávno v mnohem lepší formě. Kladné ohlasy filmu minimálně zčásti po mém soudu vyplývají z fenoménu "Oscara za celoživotní tvorbu". Zhlédnuto bez nadšení a nadvakrát, protože napoprvé jsem to po 30 minutách unavěně vzdal. Ale dvě hvězdičky by přece jen byly málo, na to je Scorsese příliš dobrý filmař. A i v té šílené stopáži se sem tam dá najít zajímavý filmový moment. Celkový dojem: 50 %. (14.11.2020)