Volám sa Khan

Námět filmu je prastarý: postavit do kontrastu velkého světa božího prosťáčka, ne nutně hlupáka, a pak sledovat jak na sebe vzájemně působí. Takhle to bylo například se Švejkem a první světovou válkou. Tady se autistický Khan potýká s následky 11. září. A i když námět originální není, což vůbec nevadí, jednotlivé scény jsou nápadité – někdy vtipné, jindy dojemné. Stejně jako Švejk, tak i Khan se řídí vlastními pravidly obyčejného, hodného člověka, která v měnícím se světě najednou jakoby pro ostatní přestala platit. Právě proto má takovou sílu, když je někdo pořád dodržuje. ___ Působivá je scéna, kdy se Khan přidá k tryzně za oběti 11. září muslimskou modlitbou. Nebo když svým věznitelům, kteří ho záměrně trýzní střídavě mrazivou a horkou klimatizací, bezelstně nabídne, že jim ji opraví. Legrační i smutné zároveň. ___ Jasně, že ten velký svět, do kterého se Khan vydá jako rytíř bez bázně a hany za svojí verzí svatého grálu, je světem zidealizovaným. Ve skutečnosti by nenarazil na tolik hodných lidí, kteří mu pomůžou a vůbec neřeší jeho zvláštní chování. Završení jeho cesty působí až pohádkově naivně. Ale nevadí, tenhle film chtěl hlavně říct něco o tom, že není důležité všímat si odlišností, ale toho, co nás spojuje. A řekl to skvěle. ____ Byl to potřebný film a teď po letech od natočení je stále potřebnější. Vsadila bych se, že kdyby ho teď uvedli v českých kinech, rozzuřil by fanatiky do běla. Bohužel. (30.08.2016)

Keby si každí zobral k srdcu posolstvo tohto filmu, žilo by sa krajšie. "Na svete sú iba dva druhy ľudí - dobrí ľudia, ktorý konajú dobré skutky, a zlí ľudia, ktorí páchajú zlo. Žiadny iný rozdiel nie je." Či už ide o hocijakú diskrimináciu, všade sa nájdu aj dobrí aj zlí ľudia, lenže väčšina súdi ostatným podľa banalít, a nie podľa tohto základu, a potom si to odskáču nevinní. (28.05.2014)

Od páté hvězdy mne odradil až přesladký pohádkový závěr. Nicméně se jedná o zajímavé a poutavé přemýšlení o deformaci chování a jednání všech Američanů po 11. září. Muslimové, křesťané, bílí nebo barevní, nikdo už není normální, nebo aspoň podobný tomu, jaký byl předtím. Mimořádně mě zaujal výkon Shahrukha Khana a rovněž krásná Kajol hrála jako z partesu. (27.11.2011)

Další indická směs, která dokáže i s notně provařeným kořením vytvořit podmanivou směs. Jmenuji se Khan pracuje s klišé nejtěžšího kalibru - Aspergerův syndrom činí z postavy bezelstného génia, skrze jehož obsesivní a doslovný přístup k problémům jsou řešeny problémy nejen USA, ale i celého světa, jeho až roztomilá svéráznost rovněž dává vzniknout velké lásce, kterou nezničí ani rodinná tragédie, a posléze přeroste v jeho statut "miláčka" nejen indické komunity, ale i celého amerického národa. Rovněž jde o dílo zcela prodchnuté ideologií rasového a hlavně náboženského smíru, snahou i přes tragické události vrcholného neporozumění znovu vystavět narušené vazby a vše ukončit v ideálním obraze všelidského sjednocení, který se neobejde bez velkých slov a morálních apelů. V tomto pohledu není nouze o emotivní momenty, které bez potřebné rafinovanosti přímo útočí na divákovy city a neváhají se zvolit zbraně nejtěžšího kalibru (smrt synů a truchlení matek, tradiční vesnice zničená hurikánem, nespravedlivé náboženské útoky). Nedivím se, že skoro tříhodinová nálož obdobných křišťálově průhledných a účelných momentů následujících v rychlém sledu za sebou může někoho znechutit. Současný indický film však má sílu dodat jim podmanivý háv, prodchnout je vyváženou rovnováhou mezi civilismem a živelností, hlubokou tragikou a zcizující ironií. Film tak rozhodně nepůsobí otravně, s postavami se lze díky řadě intimizujících i psychologických momentů velmi dobře ztotožnit, nepřistupovat k nim pouze jako k otrockým prostředkům úsilí dojít k velkému poselství. Navíc obraz Spojených států v indickém pohledu slibuje opravdu neotřelou podívanou, která každou chvíli vytváří dojem obrovského "tavícího kotle", což má jistě i kvality společenské reflexe. Některé spontánní momenty podpořené i prací uvolněné kamery a nečekaných hudebních směsek vnesou něco z bollywoodského náboje, aniž by tím diváka vytrhávaly z prožitku velkého příběhu, dalece přerůstajícího hlavní postavy. Právě díky těmto přednostem film upoutává pozornost po celou sáhodlouhou stopáž a úvahy o tom, že dílo přímo vnucuje svůj postoj a účelně manipuluje s reáliemi a vztahy postav, jsou záležitostí až pozdějšího vystřízlivění po "prohýřené noci", na kterou se jen tak nezapomene. (14.08.2013)

Tento film je skvelý, má posolstvo, je na vážnu tému ale podaný spôsobom pre bežných ľudí, na príklade života bežných ľudí. SRK tu podal jeden zo svojich najlepších výkonov a Kajol je proste Kajol. Celý film je pomerne nebollywoodsky, natočený západným štýlom, aby bol bližší širokým masám amerického a európskeho publika, čo sa aj podarilo. Film som si užila až s titulkami, lebo s dabingom to bola proste hrôza. Jediné čo filmu je možné vyčítať a za čo som aj ubrala jednu hviezdu, je jeho záver, tu sa filmári proste utrhli z reťaze a ak mám pravdu povedať v nejakom inom filme by som tie scény so záplavami neriešila, ale tu jednoducho boli prehnané, nadsadené a šialene nerealistické. Veľmi mi to pripomínalo scénu z Phir Bhi Dil Hai Hindustani kde Juhi natáčala falošné správy z povodní. Vždy keď sa na tento film dívam, je mi ľúto, že tam ten záver je aký je.... (17.01.2019)