Volám sa Khan

Od tohoto snímku jsem na základě popisu mnoho nečekal a byl jsem připraven na nejhorší. Už po chvíli se ukázalo, že zcela zbytečně. Je to extrémní indická ždímačka emocí. Připravte se na hodně drsných zvratů, které byste v ději úplně nečekali. Indové umí jednotlivé scény strašně přepálit a umějí být až brutálně sentimentální, ale jaksi vám to v jejich filmech moc nevadí. Hlavní herec byl v roli aspíka úplně dokonalý, ale nikdo ze zúčastněných, co se týče hereckých schopností nikterak nezaostával. Děj je i přes tradičně indicky přepálenou stopáž neustále zajímavý. Už se stalo víceméně pravidlem, že když si večer pustím indický film, tak následně s hrůzou zjišťuji, že už jsou 4 hodiny ráno a měl bych jít spát. [82 %] (21.04.2024)

Začnu od konce: Barrack Obama [zde si představ můj hlasitý smích]. Já sice nevím, jak by měl vypadat takový autista, ale toto? Rainmano-Ježíš? Ani mi nevadilo, jak pan režisér skáče z extrému do extrému, mírumilovní muslimové, zhovadilí amíci, zhovadilí muslimové, muslimští amíci a mírumilovní zhovadilci. Ani mi nevadily drobné nedostatky při Khanově růstu a chování. Problém mám s nadsázkou při Khanových heroických projevech, která filmu ubírá na věrohodnosti. Vždyť každý blbec by tu vodu dostal ven tisíci jednoduššími způsoby a co teprve ty záplavy? Velmi vážné téma, které jsem nakonec nemohl brát úplně vážně. Takže nejzásadnější otázka zní: Je nadproporční momma Jenny neuvěřitelně obézní černá žena nebo neuvěřitelně černá obézní žena? My name is Otto Flick and I’m not a total dickhead! 65% (20.02.2012)

U indických filmů mi vždy imponovala krásná hudba a pestrý mix žánrů, který není ani u My Name Is Khan vyjímkou, přesto je v něčem trošku jiný, ať už je to náboženské téma zasazené do USA po 11.září, kdy to přistěhovalci z dálného východu neměli v Americe vůbec lehké nebo hlavního hrdinu, který trpí autismem. Svou hloubkou impozantní a krásný příběh, a díky autistovi mě to trošku připomnělo i Forresta Gumpa. Shahrukh Khan není nadarmo hvězdou bollywoodu. 85 % (27.05.2013)

85%. Stylisticky, čistě jako audiovizuální dílo, pouze mírně nadprůměrné. Někomu by se mohlo zdát, že toho hollywoodského sentimentu je tam na bollywoodské kulturní zvyky chvílemi až moc. V čem je My Name Is Khan výjimečný je skutečnost, že boří mýty. Ale ne jen tak ledajaké. Boří společenská dogmata, předsudky, jimiž jako ovečky následujeme zmanipulovaná média stojící na základech amerického imperialismu. Dějově šablonovitý Forrest Gump, který se snaží formálně zahrát na city divákovi hendikepem hlavního hrdiny, což však nemusí být jen na škodu; zde to naopak funguje velmi pěkně, a to proto, že Khanova nemoc v něm vytvářela nutkání chovat se přirozeně. Khanova persona, maska vytvořená společností, sociálními zvyky a vnějšími vlivy, byla plochá a strohá. Jeho chování naznačovalo symboliku skutečnosti, že čirá lidská přirozenost je v jádru dobrá. Proto je My Name Is Khan výjimečným filmem. Nikoli jako film, ale jako motivační prvek, který jednoznačně a svědomitě říká lidem "dost" a úspěšně zastavuje předsudky, kterých jsme všichni tak plni. Islám není teroristickou organizací, je pouze vírou, náboženstvím, relativně mírumilovným, které si pouze pár jednotlivců a skupin vyložilo špatnou cestou. Dokážete si to připustit? Doufám, že ano. Jinak by tento krásný, inspirativní snímek neměl žádný hlubší význam. Ale on ho má, a proto se nestane pouhým dalším rádoby dojákem. Snímek, který dělá přístupným i za normálních okolností nepřístupné téma. Snímek, který střídá nálady, aby vyvolal pocit vlastní nekonečné omylnosti v názorech na zdánlivě paradigmatické záležitosti. Snímek, který působivě probouzí sebereflexi i v těch, v nichž jsou škatulky silně zakořeněny. Pane prezidente, jmenuji se Khan a nejsem terorista. Díky za ten zážitek. (12.07.2014)

Ze začátku naivní pohádka kombinující kousky "Rain Mana" a "Forresta Gumpa", která se po první hodině zvrtne v agitku proti rasismu, které se probudilo v pitomých Američanech po osudovém 11. září. Začátek byl ještě docela sympatický a zábavný, stejně jako hlavní hrdina ale smrtící délka a tuny patosu, mě každou přibývající minutu více a více iritovaly a celý příběh a nápad začal ztrácet na své působivosti. Přesně ten typ filmu, který chce být něčím velkým, myslí, že je něčím velkým ale není ničím velkým. (19.01.2012)